I když si říkám feministka, doma je to Jakub, kdo vládne a velí. Rozhoduje o všem – co si mám vzít na sebe, co budeme jíst, na jaký program televize se budeme dívat, kam pojedeme na dovolenou... Náš vztah je submisivně dominantní. Patřím Jakubovi. Ženy-feministky bojovaly, aby mohly žít svobodně své životy, já si přeji, abych mohla svobodně žít ten svůj. Do našeho soužití mě nikdo nenutil, pozici, ve které doma jsem, jsem si vybrala dobrovolně.
Nikdy Jakubovi jeho moc nevyčítám. Proč? Dala jsem mu ji sama... Plně se mu ve všem podřizuji a věřím, že jeho rozhodnutí jsou vždy v mém zájmu. Většina mých blízkých ví, jak se věci mají. Viděli nás, mají to z první ruky. Často se diví a nerozumí, že se takhle nechám řídit. Ale odjakživa všichni věděli, že k životu potřebuji silného partnera. A navíc vidí, že jsem šťastná, takže už náš vztah tolik nesoudí. Mimo soukromí našeho bytu nesnesu, aby mi kdokoli říkal, co mám dělat.
Princeznička
Vyrůstala jsem jako jediná holka mezi třemi bratry, od malička mi říkali dvěma přezdívkami – nejdřív Princeznička a pak Madam. Když máte starší bratry, brzy se naučíte stát si za svým. Možná byl tlak v rodině tak velký, že jsem teď musela jít do opačného extrému. Myslím si, že všechno ve vesmíru má tendenci k rovnováze a vyrovnávání dvou protipólů směrem ke středu, nebo ne!? Pracuji v klientském centru velké telekomunikační společnosti a ani tady není přílišná submisivita na místě. Musím být na klienty milá, ale zároveň se nenechat nikam tlačit nebo vyvést z míry. Jsem vždycky slušná, ale umím si stanovit hranice. Moji spolupracovníci o mně dokonce říkají, že umím být silná jako býk nebo ostrá jako břitva. A vlastně mají pravdu.
