7. března 2012
Říká se, že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Možná ne. Jsou však věci, ve kterých jsme my ženy... nepoučitelné.
1 / 2

Karla, moje letitá kamarádka, je na muže podobného typu expertkou. Má slabost pro volnomyšlenkáře, kteří programově brojí proti konvencím a vedou ušlechtilé řeči ve stylu průkopníků existencionalismu. Pokud u nich objeví alespoň špetku uměleckého talentu, propadá jejich kouzlu. Jenomže ze všech volnomyšlenkářů pokaždé narazí na ty, kteří řeční o nezávislosti, ale přitom si pletou vlastní svobodu s omezováním druhých. Chtějí mít ve všem volnost, ale už nejsou ochotni totéž poskytnout ostatním.

Nakonec se ukáže, že jsou veskrze konvenční a bez talentu a že je pro ně charakteristické sobectví a snaha poutat na sebe ve společnosti za každou cenu pozornost. Pokud vůbec nějaké „volné myšlenky“ mají, vypadají takto: „Na nevěře není nic špatného, u mužů je přirozená, ale u tebe bych ji v žádném případě nesnesl.“ Karla si pak otráveně stěžuje: „Proč já musím vždycky narazit na nějakého žvanila a pozéra? Proč nemůžu potkat někoho zajímavého, kdo jenom nemluví, ale také něco dělá?“ Špatná volba. Přestože to Karla racionálně ví, lovit v jiných vodách se jí nechce. „Ješitní pozéři jsou všude. V čem bych si polepšila?“

Pádná ruka

Dvaatřicetiletá Alžběta tíhne k mužům, kteří na ni při seznámení působí jako ochránci a takzvané rodinné typy. Protože vyrostla v rodině, kde se rodiče často hádali, touží po harmonické rodině a po někom, kdo ji bude chránit a hýčkat. Bývalý manžel ji hýčkal – ovšem dokud zrovna nepojal podezření, že flirtuje s jinými muži, což jako zapřisáhlý rodinný typ nehodlal trpět. Pokaždé ztropil scénu, z níž si Alžběta odnášela modřiny, načež následovalo usmiřování a období relativního klidu, které přerušila další scéna. Tak to probíhalo osm let. Současný manžel na ni zatím ruku nevztáhl, ale nutí ji, aby přestala chodit do práce a věnovala se jen rodině. Když odmítla, vyčetl jí, že ho má málo ráda a on že přitom pro rodinu dělá všechno. Protože je těhotná, okolnosti už brzy rozhodnou za ni. Už teď je ale jasné, že vrátit se do práce po mateřské dovolené bude těžké. Alžběta to prý zatím neřeší. Čeká s ním dítě a chce věřit tomu, že se z něj nevyklube despota a násilník.

„Vybrala jsem si koneckonců muže, pro kterého je rodina na prvním místě,“ utěšuje se. „Je na mě hodný, má rád mého syna z prvního manželství. Pořád lepší, než kdyby mě podváděl nebo chodil po hospodách a nenosil domů žádné peníze.“ Psycholožka Lenka Tichá říká, že neschopnost rozpoznat rozdíl mezi „rodinným typem“ a „psychickým vyděračem“ je častým aspektem domácího násilí. „Lidé si pořád málo uvědomují, že domácím násilím není jen fyzické napadání a že psychické týrání, kam spadá i systematické vydírání partnera či partnerky, má na psychiku a na život týraného stejně velký a závažný dopad.“

1 / 2