5. března 2012

Naše vlastní „desatero“

Jsou-li lidé necitliví vůči ekonomickým premisám, jaké zákony je tedy vedou? Je možné, že se opravdu chceme ráno podívat do zrcadla a cítit se jako dobří lidé? Je tohle pro nás větší zisk než dolary navíc? Experiment se rozjel ještě zajímavěji. Jedna polovina lidí před matematickým testem dostala za úkol vybavit si deset knih, které četli na střední škole. Druhá polovina dostala za úkol vybavit si desatero přikázání.

Přestože nikdo ve druhé skupině nebyl dost pobožný na to, aby si vůbec vybavil všechna přikázání, výsledek byl šokující: V první skupině stále stejné podvůdky, hodně lidí trochu. Ve druhé skupině? NIKDO nepodváděl. Pouhé připomenutí něčeho, co je považováno za morální standard člověka, stačilo k tomu, aby lidé neměli chuť podvádět. Nebudeme vás již unavovat dalšími a dalšími experimenty – experimentátoři se opravdu rozjeli. Zjistili, že lidé mají větší tendenci podvádět, když podvádí někdo z jejich „týmu“ – opět to je o nastavené morální laťce. Dále zjistili, že když nahradíte peníze něčím hmotným, co se za peníze smění teprve později, například kupóny nebo žetony, podvádějí více.

Pointa? Mnoho lidí podvádět dokáže, ale nechce podvádět moc. Je-li lidem připomínána morálka, podvádějí podstatně méně. Pokud podvádějí například politici z určité strany, nastavuje to morální laťku celé společnosti – všichni, kdo se s nimi ztotožňují například tím, že je volili, mohou mít slabou, leč zjevnou tendenci považovat podvádění za normální. A co se stane, když nahradíte peníze něčím jiným a začnete jim říkat deriváty, hypotéky, privatizační kupóny, akcie, cenné papíry? Všichni asi víme, co se stane – poslední roky jsou toho média plná. Učit děti, že některé způsoby chování jsou fakt na nic, má tedy smysl. A ještě větší smysl má připomínat jim takové chování, které dobré je.

Paralela ve vztazích

Výše zmíněný model můžeme lehce přenést z ekonomické oblasti do našich soukromých životů. Protože se tady už dlouhá staletí traduje, že nevěra je nefér, že je nemorální, probouzejí se v nás výčitky svědomí, pakliže na ni pomyslíme, přesto si ji někteří – a je nás dost – nedokážou nechat vymluvit. Stejně jako u malého podvádění mnoha lidí, i v tomto případě větší procento těch, co se „zahledí“ do někoho jiného, neopouští vztah, ale nevěru se snaží zamaskovat a provádět tak, aby se na ni nepřišlo. Jen minimum lidí nevěru s hlavou vzpřímenou přizná, resp. chovají se tak, aby byli odhaleni.