Laicky řečeno si prý nemůžeme pomoci. Především muži se „genovou teorií“ rádi ohánějí. „Jsme od přírody polygamní, ne monogamní, tak nás tak musíte i brát,“ vzkazují nám řečmi i svým chováním. „Prostě si nemůžeme pomoci. Je to silnější než my. Jakmile spatříme přitažlivou ženu, zatoužíme po ní.“ Můj bývalý k tomu ještě dodával: „Ty tomu nerozumíš. Ani nemůžeš. Vy ženy to máte jinak. V přírodě jsou samci vždycky polygamní.“ Já tomu rozumím.
Dokonce velmi dobře. Můj ex má prostě nedostatečné znalosti jak o svých genech, tak o přírodě. V přírodě nejsou samci vždycky polygamní. A pokud jde o geny, ty zase nejsou všemocné. Chování člověka ovlivňuje spousta dalších věcí včetně prostředí, výchovných stylů a morálních aspektů společnosti, v níž žije. Dokonce ani muži nejsou bezbranné uzlíčky genů bez vlastní vůle a vlastního rozumu, které se nechají přírodou vláčet, kam se jí zlíbí. Vymlouvat se na geny je alibistické. K nevěrám vedou povětšinou úplně jiné motivy.
Lék na nudu
Už nás to s partnerem nebaví. Jeho s námi také ne. Sex je nudný, společné večery jsou nudné a dokonce i víkendové výlety nás naplňují víc nudou než vzrušením. Když mu něco říkáme, poslouchá jen na půl ucha, a když říká něco on nám, přikyvujeme hlavou, ale myslíme na to, že je třeba vyndat prádlo z pračky a že se zítra ještě jednou zajdeme podívat na ty hezké boty. Jakmile se partneři začnou ve vztahu nudit, objeví se u nich tendence nudu něčím zaplašit. Něčím nebo někým. Milenec či milenka jsou na nudu vcelku dobrým lékem. Ovšem, jak říká čtyřiatřicetiletá tisková mluvčí Miriam, která milencem nudu zaháněla tři roky, ne každý lék léčí a spousta léků má negativní vedlejší účinky.
„Já jsem se chvíli lépe cítila, to je pravda. Moje manželství se však nijak nezlepšilo. Jak by také mohlo, když jsem nepracovala na jeho záchraně, ale tajně se scházela s milencem? Nakonec jsme se s manželem dostali do mrtvého bodu a bylo třeba se rozhodnout, kudy dál. Milenec si na mě ve stejné době začal dělat příliš velké nároky a to mi rozhodování ulehčilo. Sice jsem se s ním nenudila, ale zase jsem se přestávala cítit svobodná.“
Touha po dobrodružství
Mnohé z nás láká to, co je zakázané, a konspirování může být skutečně vzrušující a zábavné. Touha po větším dobrodružství vede často k nevěře i ty, kteří mají relativně spokojené manželství. Nijak zvlášť se nenudí, s partnerem vcelku vycházejí, o sexu se rovněž nedá říct, že by byl vyloženě špatný, ale baví je zkoušet, kam až můžou zajít a co všechno jim projde. Skoro by se dalo říct, že je pro ně nevěra víc sportem než citovou nebo fyzickou potřebou. Netouží po blízké osobě, která by je vyslechla a objala, ani po milenci skvělém v posteli, který by jim ukázal tu správnou vášeň. Baví je právě ono nebezpečí, které nevěra představuje, protože jim zvyšuje adrenalin v krvi, a tím uspokojuje jejich touhy. Ovšem kdo jednou vyzkoušel nebezpečné sporty, jenom nerad se jich vzdává...
