1. března 2012
Mýty o šťastném manželství, o lásce až za hrob či o jedné duši a jednom těle jsou hodně vzdálené skutečnosti a působí škodlivě.
1 / 3

Můžete partnera milovat až za hrob, ale nakonec ho samou láskou udusíte. Nebo budete tak zklamaná, že se nechová, jak jste si představovala, a hlavně že se ani nechce chovat podle vašich snů, že ho začnete podezírat z nedostatku lásky, obviníte ho ze sobectví a odtud už je jenom krok k nesnášenlivosti. Neodpustíte mu, že vás zklamal a připravil vás o sny.

Měřítko lásky

Mýtus o nerozlučnosti patří k nejškodlivějším vůbec a rovněž k nejdéle trvajícím. I když všechny ostatní padnou, tento pokračuje dál. Především ženy se ho nechtějí vzdát. Uvažují asi takto: Být spolu znamená mít se rádi. Být hodně spolu, mít se hodně rádi. A být pořád spolu, hluboce se milovat. Taková je častá představa a netýká se zdaleka jenom -náctiletých. Počet společně strávených hodin zaměňují ty, které v takovéto představě žijí, za měřítko, podle kterého se dá určit, jak velká a hluboká je láska jednoho partnera k druhému. Jakékoli náznaky partnera, že by si přál také nějaký čas jenom pro sebe, odmítají se slovy: „Jak to myslíš, jenom pro sebe? Copak ty nemáš čas jenom pro sebe? Omezuji tě snad v něčem? A v čem, prosím tě? Máš všechno, co potřebuješ a o co si řekneš. Tak snad bych si za to mohla přát, abychom byli více spolu.“

Asertivnější partneři se pustí do diskuse, méně asertivní se vykrucují a submisivní jedinci nakonec jenom schlíple zavrtí hlavou a řeknou: „Ne, promiň, to víš, že mám čas pro sebe. Já jenom, že kluci se ozvali, jestli bych s nimi někdy nezašel posedět…“ „Teď se to přece vůbec nehodí,“ odpoví partnerka, která je přesvědčena, že až na dobu, již tráví oba v práci, by měli být spolu. Lísavě dodá: „Taky by mi tady bylo smutno.“ To dlouho zabírá. Ale nebude to zabírat navždy. Jednoho dne uslyší, že to říká pořád dokola, že se to nedá poslouchat a že snad jeden večer doma sama také vydrží. Copak je malé dítě? Zkormoucená partnerka nevidí chybu v sobě…

1 / 3