29. února 2012
Ano, doba se změnila. Jenže snad největší rozpad starých struktur se udál ne v politických sférách, ale v pojetí vztahů.
1 / 2

Kamarádka měla svatbu. Brala si muže, který má dvacetiletou dceru z prvního manželství. Zaslechli jsme ji, jak si po skypu povídá s kámoškou. „Táta je fakt [file:60091]mimo. Svatba – taková debilita. Něco tak úchylnýho! Představa, že budu s někým dýl jak rok, je pro mě out of my mind…“

Časy se mění

Berme za naši generaci všechny ty,  kteří se narodili plus minus v sedmdesátých letech. Stavěly se paneláky a perspektivní rodiny měly zelenou. Mladé páry si pořizovaly druhé děťátko, protože jako čtyřčlenná rodina měly nárok na o pokoj prostornější sídlištní kotec. Vdát se hned po maturitě bylo naprosto normální, průměrný věk nevěsty byl tehdy jednadvacet let. Podle statistik můžeme také vidět, že vyhlídky na dlouhodobý sňatek byly poměrně nadějné – začátkem šedesátých let skončilo rozvodem přibližně každé sedmé manželství, na začátku sedmdesátých už každé čtvrté a v letech osmdesátých každé třetí. Určitě si na náladu vašeho dětství vzpomínáte. Když jsem se já ve druhé třídě dozvěděla, že spolužačka Dana „nemá tátu“, byl to pro mě šok. Byla ve třídě jediná… Dalo by se říct, že naši rodiče byli větší vztahoví držáci. Odtud podle výzkumu sociologů pramení i jejich postoje ke vztahům nás, jejich dětí. Vztah je podle nich o kompromisech, toleranci. Rodina má být úplná. Dítě potřebuje stabilitu… Nemyslí to zle. Jejich představa o našich vztazích jen koresponduje s jejich celoživotní zkušeností.

My

Akce vyvolá reakci. My jsme byli ti, kteří viděli, jak vypadá dlouhodobý partnerský vztah. Byli jsme nezřídkakdy svědky vyhoření, vyčpění. Hádek. Lásky, která se přehoupla v lepším případě ve lhostejnost a v horším v iritaci. Zůstat spolu se přece sluší. Nebo je to pohodlné… Na základě  sociologických výzkumů můžeme vidět dopad postojů generace našich rodičů na nás. Jsme cestovatelé mezi dvěma póly. Na jedné straně nám nad hlavou visí konzervativnější hrozba názoru rodičů (máme je rádi – co když mají přece jen pravdu?). Na druhé straně se v nás cosi proti nim a jejich způsobům vzpouzí. Nechceme a ani neumíme zažívat to samé, co oni – vyčpění vztahu, setrvačnost. Emoční netečnost. Být s někým jen proto, že se to má. Výsledek? Naše generace zlehčila váhu sňatku. Rozvod je standardem a neúplná rodina též. Ve školách rapidně ubývá dětí, kteří žijí v původní úplné rodině. Tety, strejdové, macechy, otčímové či svobodné maminky jsou běžným úkazem. Každá generace má svou hlavu a její postoje energeticky navazují na minulost.

1 / 2