28. února 2012
Na upíry nevěříte? Tak jak je možné, že vás občas láska úplně vysaje? Klíč ke vztahu, který vás neodkrví, ale naopak vás naplní energií, hledala Anna Kroupová.
1 / 5

Mám kamarádku Katku. Chlapík, s nímž randí, jí nedávno přiznal, že má dluh na zdravotním pojištění a neví, jak se ho zbavit. Na příští schůzce si vyslechla naříkání, že u něj ve firmě hrozí propouštění a on bude možná první na řadě. Příště jí zase barvitě líčil, jak se mu zasekla v kanceláři tiskárna, takže si nestihl nachystat podklady na jednání a byl za pitomce. Ve stejném duchu se nesou všechna jejich rande: Káťa naslouchá vodopádu katastrof, utěšuje a povzbuzuje. Je si jistá, že Tomáš většinu svých potíží nafukuje, jenže kdyby jeho starosti zpochybnila, asi by se úplně sesypal. Nebo by se s ní možná rozešel a našel si jinou samaritánku. A to Katka nechce, ona ho touží zachránit.

„Tom není první chlap, se kterým chodím proto, že je mi ho líto. Starám se o muže jako o poraněné ptáky, přitom bych sama ocenila partnera, který vyslechne i mě a je mi oporou. Unavuje mě být pořád ta silná, která vše vyřeší.“ Katka připouští, že ji současný vztah stojí dost energie, ale ukončit ho nedokáže. Takovou situaci jste možná taky zažila. Našla jste si zadaného partnera a po čase pochopila, že se nikdy nerozvede, jenže jste ho neuměla poslat k vodě. Nebo jste pro přítele dělala první poslední, on s vámi jednal jako s rohožkou, ale přesto jste s ním zůstávala. Všechny tyhle případy mají jedno společné: víc než o lásku v nich jde o závislost – na partnerovi, na vlastním pocitu důležitosti, na faktu, že se bojíte být sama…

„On mě potřebuje!“

Proč některé ženy pořád narážejí na chlapy, které musejí zachraňovat? Psycholožka Alex Doležalová z pražského Institutu partnerských vztahů upozorňuje, že ve skutečnosti to můžou být hlavně ony, kdo potřebují pomoc. Třeba jste od dětství citlivější a vnímavější k tomu, jak se k sobě lidé ve vztazích chovají. Vaši rodiče možná žili v rozhádaném manželství nebo jste vyrůstala jenom s maminkou, která měla na chlapy prostě smůlu. Do dospělosti si pak nesete pocit, že musíte mít vše pod kontrolou a zachraňovat ty, kteří se podle vás vydali v životě špatným směrem. První krok, jak se vymanit ze vztahů s problémisty, musíte udělat u sebe.

„Pokud na schůzce poznáte, že jste se opět nechala pozvat někým, komu budete muset zvedat sebevědomí, rychle rande utněte nebo sice vydržte do konce, ale na další schůzku už nechoďte. Nebojte se říci ne, vždyť se nemusíte zalíbit každému,“ doporučuje Alex Doležalová. Jakmile jednou nějakého muže odmítnete, příště už vám to půjde snáz. Naučíte se říkat ne stejně, jako jste si zvykla neodmítat. „Jestliže se z partnera vyklubal stěžovatel až po čase, zkuste pro jednou nebýt ta nejsilnější na světě a prohoďte si s ním role. Uvidíte, jak zareaguje. Třeba takový impulz potřeboval, aby se vzmužil. Tuhle stránku zatím nemohl projevit, protože jste mu vlastně nedala šanci. Připravte se ale i na to, že možná zjistíte, že takhle nastavený vztah už pro vás nemá cenu.“ 

1 / 5