Možná i vy patříte k ženám, které si tu a tam povzdechnou, že už toho svého, jednou provždy vyvoleného, mají dost. Trochu se okoukal jako starý kožený kabát, ošoupal, a dokonce se v něm objevují ošklivé díry jako v prochozených ponožkách. A tak látáte, kartáčujete a zašíváte a snažíte se smířit s myšlenkou, že se zkrátka nedá nic dělat.
„Když se mi znelíbí loňský kabát, můžu si koupit nový, když se mi utrhne páseček u střevíčků, v záruce mi je vymění, ale chlapa nevyměníte,“ stěžovala si nedávno třicetiletá optička Marie. „Kdo vám dá záruku na muže? Přitom se může omrzet stejně jako staronové šaty.“ Konvence nám zkrátka ještě stále velí, abychom měly jednoho partnera na celý život nebo, v tom horším – nebo lepším (?) případě – měly mužů hned několik, každého na poměrnou část našeho žití. Že by se nám mohl muž záhy znelíbit a my ho jednoduše vyměnily za nový model, je víceméně nepřípustné.
Obnošené šaty
Marie je vychovávaná v klasické rodině otec plus matka plus dvě děti. Její rodiče spolu vycházeli dobře, nehádali se, o ničem se doma nijak zvlášť nediskutovalo – jednou ustoupil otec, podruhé matka. Jsou spolu dodnes, víc než čtyřicet let. Pokud se Marie pamatuje, nikdy do jejich rodiny nevstoupila nějaká avantýra a nikdy nehrozilo, že by se její táta s mámou rozvedli. Prostě ideální rodinka. Mariin starší bratr se oženil a založil rodinu a, jak se zdá, převzal model svých rodičů.
„Jenom já jsem nějaká divná. Nejsem schopná zakotvit u jednoho partnera. Přitom nehledám sex na jednu noc ani vášnivou lásku, ale po čase mě ten, se kterým právě jsem, přestane bavit. Ne že by mi na něm něco zásadně vadilo, není mi nijak odporný, neubližuje mi, nic mi nezakazuje, jen mě zkrátka omrzí. A tak koukám ze vztahu co nejrychleji vycouvat – většinou ovšem až ve chvíli, kdy mám jištěná zadní vrátka a vím, že je na obzoru jiný muž.“ Marie před pěti lety s jedním chlapíkem žila dokonce ve společné domácnosti, ale když ho musela složitě vystěhovávat a po dvou letech si to zopakovala podruhé, došla k názoru, že je lepší s nikým nesdílet jeden byt a zvát současného partnera jenom na návštěvu.
Když se jí zeptáte, kolik měla sexuálních partnerů, překvapivě se dozvíte pouze jednociferné číslo – ona totiž opravdu muže neloví, ale jak tvrdí, na začátku vztahu to s nimi vždycky myslí vážně. Spí s nimi až po úvodních večeřích, až když má pocit, že už je trochu zná. Přesto se žádným svým partnerem nevydržela déle než dva roky – ale většinou je mění dřív než do roka. Psycholog by o ní pravděpodobně prohlásil, že je typickou nevyzrálou osobností, která by si měla napřed srovnat priority a teprve pak jít do vztahu, její matka o ní tvrdí, že je děvka, a otec se raději nevyjadřuje.
„Přitom k rodičům jsem přivedla během deseti let všeho všudy tři muže, ale i to je pro moji mámu, která si vzala tátu brzo po dvacítce a kdoví, zda nebyla ještě panna, moc.“ Marie muže konzumuje tak jako jakékoli jiné spotřební zboží, ale pořád ještě doufá, že jednoho dne potká toho pravého, takového, který se ani dlouhodobějším používáním neomrzí.
