Existují dva druhy: takzvaná nevědomá a vědomá. Ta první nejlíp funguje v dětství, ve smrtelném nebezpečí a v hodně, ale fakt hodně velkém stresu. Ta druhá je o moc nebezpečnější. Experimentovali s ní už Hitlerovi vojáci a dneska prý pokusy probíhají v Pentagonu. Zvláštní je, že výsledky experimentů nebyly nikdy zveřejněny. Prosakují jen nejasné zprávy o vzniku nového vědeckého oboru. Jmenuje se psychický terorismus.
Nejnebezpečnější na tom všem je, že vědci doteď nevědí, s čím si vlastně hrají. Jasně, existuje přesná definice: „Telepatie neboli biokomunikace je schopnost živých organismů navzájem komunikovat, předávat a přijímat informace pomocí mechanismů, které jsou za hranicemi smyslových schopností.“
Fajn. Ovšem PROČ to tak funguje a JAK přesně to funguje, na to ještě nikdo nepřišel. Zvláštní, když si uvědomíte, že jsme ve století plného technických a počítačových vymožeností. Vědci se shodují jen na jednom: objevení principu telepatie bude svým významem rovnocenné objevu jaderné energie.
Co na to předci?
Vážně, pochybovat o existenci telepatie by bylo asi stejné, jako pochybovat o existenci Slunce. Nejde o nic neobvyklého. Stačí jen zalistovat v pár knížkách a nemusí být ani moc odborné. Třeba takové cestopisy. Když prý lidé z Antilských ostrovů vyráželi za lovem zvěře na jiné ostrovy (zhruba před mnoha a mnoha staletími), plavili se jen na dvou třech lodích. Za několik dní, když už měli masa a všech zásob dost, prostě jen „zatelepatovali“ svým domů a ti pro ně hned druhý den přijeli na jeden z mnoha ostrůvků s přesným počtem lodí určených pro náklad. A pak že mobilní telefon je vymoženost dvacátého století.
