1. července 2013

Nejlepší milenec
Kromě toho, že muži nechtějí slyšet, že některý mohl mít větší penis než oni, také se jim nebude líbit, když jim řeknete, že váš bývalý byl v posteli lepší, vynalézavější, mrštnější. A už vůbec jim nesmíte naznačit, že by se vám sex v jejich podání nelíbil třikrát denně. Monika je na mateřské, a protože se její manžel nedokáže smířit s tím, že její pozornost nepatří už jen jemu, ale také dvojčatům, snaží se mu to vynahradit alespoň tím, že je mu po vůli, kdykoli si zamane. „Někdy je to bohužel každý den. Zatímco já bych nejraději zalezla pod peřinu a okamžitě usnula, on si snad myslí, že se bez sexu neobejdu, protože tvrdí, že mne nechce zanedbávat a že jsme se dřív milovali i několikrát denně atd. Jenže dřív jsme neměli děti a byli jsme svobodnější, zamilovanější. Sex vydržím, i když si ho užiji málokdy. Zatímco před porodem jsem měla i několik orgasmů za sebou, teď mívám tak jeden, ale silnější. Nejraději si ho ale přivodím sama. Při milování předstírám, jak se mi to líbí, vzdychám, vzpínám se, jen aby on měl dobrý pocit. Ve skutečnosti mi jde hlavně o to, aby už byl hotový on a mohlo se jít spát.“ Monika to nejčastěji řeší předstíráním orgasmu. „Protože si nemyslím, že bych dokázala tak dokonale zahrát skutečně vzrušenou ženu, snažím se si pokaždé zakrýt obličej polštářem, což jsem manželovi odůvodnila tím, že nechci vzbudit děti svým křikem. Zatím to vypadá, že nemá vůbec ponětí, co ve skutečnosti cítím. A snad to tak ještě chvíli zůstane.“

Když jsem přemýšlela o tématu tohoto článku, nedalo mi to a několika kamarádů jsem se zeptala, jak poznají, že se jejich partnerce sex s nimi líbí. Všichni do jednoho odpověděli, že se to pozná podle toho, jestli žena „zvlhne“. To je neklamný důkaz její odevzdanosti. A pravý orgasmus prý poznají podle toho, že žena propne nohy. „Kdysi mi jedna známá řekla, že když ženská říká, že byla hotová, ale přitom měla nohy od sebe, nemůže to být pravda,“ svěřil se mi Zdeněk. Zajímavé poznávací znamení, ovšem dovoluji si o něm pochybovat. Znám totiž minimálně jednu ženu, u které to neplatí – sebe. A když existuje jedna výjimka, zajisté jich bude po světě běhat ještě několik takových.

Už budu!
Ivaně je sedmadvacet a je herečkou jednoho malého divadla na severu Čech – alespoň má průpravu pro malé postelové etudy… Její současný partner by byl šťastný, kdyby mu pokaždé řekla, když „to“ na ni jde. „Prý mám křičet ‚Už budu!‘, ale to mi přijde k smíchu. Samozřejmě to můžu udělat, ale zdá se mi to uhozené. Párkrát jsem mu jeho přání splnila, ale museli jsme to dělat zezadu, aby neviděl výraz mého obličeje. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát…“