Moje kamarádka Soňa umí jít dokonale s proudem. Nikoliv však neblahým způsobem, který známe z totalitního režimu. Není servilní a politika jí nezajímá. Jen jde s proudem. To znamená, že umí skvěle zacházet se všemi vzniklými situacemi. Tudíž nepotřebuje žádné zásady. „Zásady tě obírají o sílu,“ radila mi a vysvětlovala: „Všechno je v pohybu. Každá situace potřebuje jiný přístup. Když se zakřečuješ v konceptech a zásadách, jsi mimo. Nestíháš přítomný okamžik a aktuální dění...“ Jejím hlavním motem je výrok: „Někdy ano, někdy ne.“ Jedna a tatáž věc se zkrátka někdy dělat dá, jindy je pak naprosto mimo mísu. Svůj styl samozřejmě bravurně používá, i co se sexu týče. Nedávno předvedla své umění „ live“ na výletě do Paříže.
Poznání dokonalosti
Coby čerstvě svobodná mladá krásná žena po čtyřletém vztahu s despotickým Balkáncem se začala zajímat o jiné muže. Ne že by zoufale hledala nový vztah, ale nebránila se ničemu. Do Paříže si vyjela s Pavlem, kterého znala už čtyři měsíce. Náramně se sblížili. Nutno ještě podotknout, že on byl ženatý. Jeho žena byla často kdesi na služebních cestách, takže se se Soňou vídali skoro denně. Byli schopni prokecat a prochechtat tři noci za sebou. Četli stejné knihy a zajímaly je podobné věci. Hladili se a líbali, ale na sex ještě nedošlo. „Mazlíme se spolu jako dvě kočky, ale do ‚zásunu‘ se mi ještě nechce,“ svěřila se mi Soňa, když jsem se jí ptala, jak jsou spolu daleko. „Nejsem si jistá, jestli mě vůbec chce, jestli ho vzrušuju. Není mezi námi ta pravá erotická jiskra. Nějak nám to asi nefrčí ve spodních čakrách. Máme spíš takové to intelektuálně-duchovní propojení. Nechci to uspěchat. A taky se mi v tomhle případě nechce spát se ženatým mužem...“
Ale zpět k výletu do Paříže. Jeli spolu a tvářili se, že jsou vlastně jen kamarádi. Vyšli si spolu večer na party, a co se nestalo. On tam sbalil dvě Italky a kamsi s nimi zmizel. Soňa předpokládala, že asi do postele. Předpokládala naprosto správně. Šla tedy do hotelu. Pavel vlastně ještě nebyl její přítel, jen rozehraná partie, ale docela ji to mrzelo. Když druhý den courala po Paříži, bylo jí trochu smutno. Večer se s Pavlem potkali. Po večeři následovalo něco, čeho by se žádná „slušná“ žena nenadála. Něco, co značně připomíná laciný pornofilm. Pavel si šel koupit kamsi do cigarety blízko hotelu tabák, Soňa šla napřed do hotelu. Když si vyzvedávala v recepci klíče od pokoje, utopila se během minuty v pohledu recepčního. Aby ne – byl to Francouz, ale nikoli mrňavý, jak už „frantíci“ často bývají.