8. července 2018

Ruce v rozkroku

Mazlení je fajn, jenomže mazlení je něco jiného než předehra prováděná s patřičnou náruživostí a „kuchyňskou technikou“. Problém je, že si za tyhle dlouhé předehry můžeme tak trochu nebo možná hodně samy. Od té doby, co se o sexu otevřeně a veřejně mluví, mužům vyčítáme, že jdou hned na věc. Že jim jde jen o to jedno – to znamená o styk a vyvrcholení. Že potřebujeme, aby nás předtím hladili a potom si s námi povídali. Ale pravděpodobně jsme jim nevysvětlily, že tím hlazením neboli předehrou nemyslíme jejich ruce v rozkroku po dobu dvou hodin.

Třiatřicetiletá lékárnice Daniela to komentuje: „Dlouhé milostné předehry jsou příjemné, když je člověk čerstvě zamilovaný. Nebo když se dějí občas. Ale v běžném partnerském sexu jsou spíš na škodu. Předehra k sexu pro mě začíná v okamžiku, kdy partner přijde domů a dáme děti spát. Předehrou je sklenička vína, atmosféra bez napětí, obyčejné povídání… Předehra je pro mě čas, který trávíme spolu, a když si jdeme lehnout, zcela přirozeně potom přejde do milování. Můj partner to bohužel vnímá jinak – předehra je pro něj to, co se děje v posteli. Někdy je to až k vzteku. Sténáním mu naznačuji, že už jsem vzrušená dost, takže je možné přejít k další fázi, jenomže on si to vysvětlí tak, že se mi to líbí, a ještě předehru prodlouží.“

Citlivá záležitost

Proč to Daniela partnerovi neřekne? A Alena zrovna tak? A spousta dalších žen, které si stěžují, že partner dělá v posteli věci, které se jim nelíbí, ale on je přesvědčený, že jsou štěstím bez sebe? Protože to vůbec není jednoduché. Ačkoli jediná správná rada, pokud se vám v sexu něco nelíbí, zní „komunikujte spolu a povězte mu to“, tak snadné to v žádném případě být nemusí. Svoji roli hraje i vztah partnerky k sexu plus to, jak moc je stydlivá, zda je extrovert a podobně. „Já jsem se mu to snažila povědět,“ vysvětluje Daniela.

„Dlouho jsem si myslela, že ty nekonečné předehry dělá kvůli sobě, protože potřebuje hodně času k vyvrcholení, a tak jsem ho nechtěla popohánět. Avšak když jsem zjistila, že to dělá kvůli mně, rozhodla jsem se být upřímná. Aby se neurazil, šla jsem na to jemně, citlivě, oklikou. Stejně se trochu urazil. Týdny mě častoval ironií. Jeho vášeň během předeher opadla a pokaždé se zeptal: ‚Ještě, nebo už dost?‘ Nevěděla jsem, jak reagovat. Když jsem odpověděla ‚dost‘, bez chuti přešel k další fázi, přičemž jsem po chvíli dostala stejnou otázku. Hrozně mě to štvalo a chtěla jsem vědět, proč se mě musí vždycky takhle ptát. ‚No, já jen, aby ti to nepřipadalo moc dlouhý a otravný.‘ ‚Neřekla jsem, že to je otravný,‘ namítala jsem. ‚Jako by se stalo,‘ zavrčel. Měl pravdu, bylo to někdy otravný, jenomže jsem nechtěla, aby to vzal takhle. Sex, který následoval po mém přiznání, byl otravný úplně stejně.“

Embed from Getty Images