Jeden z vás zůstal ve společném bytě, druhý si sbalil pár věcí a odstěhoval se pryč. Ke kamarádovi, kamarádce, k rodičům… Prostě někam, kde se nebudete mít denně na očích. Dohodli jste se – aby pauza měla smysl –, že si nějakou dobu nebudete volat, psát si e-maily, vynecháte společné akce... A že budete přemýšlet. O tom, co bylo, co by mělo být. Ale co skutečně bude?
Poslední kapka
http://gty.im/672153041
Smíření a společná budoucnost? Nebo rozchod a úplný konec partnerského vztahu? Nic mezi tím neexistuje. Psychologové tvrdí, že se pauza odehrává podle jednoho ze dvou hlavních scénářů. První vypadá tak, jak ho zažila dvaatřicetiletá Monika, která se s partnerem domluvila na několika měsících odloučení. Ten nápad měla ona, ale sotva se za ním zavřely dveře, začalo jí vrtat hlavou, proč se nebránil. „V?mém případě se o žádném odpočinku a vyčištění hlavy mluvit nedalo,“ říká Monika, „byla jsem sama sotva pár hodin a už mě přepadla žárlivost a sužovaly mě pochybnosti, jestli jsem se rozhodla správně. V životě jsem nezažila větší nervozitu. Jakmile zazvonil telefon, vrhala jsem se k němu, jestli náhodou nevolá on. Co jsem čekala? Že mi sdělí, že to nebyl dobrý nápad, protože se mu po mně stýská?“ Jenomže on nevolal, nezvonil na zvonek u dveří, nepsal, a když se Monika dozvěděla, že ho její kamarádka potkala na nějakém večírku, a vyptávala se jí, jestli se o ni zajímal, s hrůzou zjistila, že se na ni ani nezeptal. „Moje odhodlání vydržet pár měsíců se zhroutilo a já jsem hned další den vytočila jeho číslo. Divil se, co se děje, že prý jsme se domluvili, že si odpočineme, a já jsem se divila také. Ani tentokrát jsem se žádného vyznání lásky nedočkala. Prý to byl můj návrh, tak ať teď neuhýbám. Jela jsem za ním, abych zjistila, jestli tam není nějaká jiná.“ Nebyla, ovšem Moničiny pochybnosti nezmizely. Tak navrhla, že pauzu zruší, ovšem partner na ní trval. Svoboda se mu začala líbit. Za pár týdnů zavolal, že v jejich vztahu nevidí budoucnost.