24. února 2018
Jedna vlaštovka nedělá jaro. Jedna noc nedělá partnerský vztah. Natož vážný. Jak poznáte, že to vážné je?

Myslí to se mnou vůbec vážně…? Schválně, kolikrát v životě jste si tuhle otázku položila? Jestli ani jednou, pak patříte mezi výjimky. Pokud se takhle zeptáme nahlas, chceme slyšet „ano“. „Ano, myslím to s tebou vážně, mám tě rád, znamenáš pro mě hodně.“ Jenže…

Skoro životní láska

„V osmadvaceti jsem se zamilovala do muže, kterého bych si byla ochotná okamžitě vzít, kdyby mě požádal o ruku,“ říká třicetiletá Denisa. „Choval se tak, že jsem nepochybovala, že to se mnou myslí vážně. Přespával u mě, dělal mi do postele snídani, kupoval mi dárky a byl ke mně pozorný. Opravdu jsem si myslela, že jsem potkala svoji životní lásku. Po třech měsících jsem s ním chtěla zestárnout. Po tři čtvrtě roce mi začalo být divné, že mě nechce představit svým kamarádům a rodičům. Do té doby jsme žili jenom pro sebe, ale najednou mi došlo, že když jde občas ven s přáteli, nikdy mi neřekne, abych se přidala. Rozhodla jsem se, že pro jeho a moje kamarády uspořádáme večírek. Zajímala mě jeho reakce. Prohlásil, že nestojí o večírek, že se mnou bude mnohem radši sám. Tak jsem mu dala nůž na krk a zeptala se, jestli to se mnou vůbec myslí vážně. Jeho odpověď mě šokovala. Řekl mi, že si myslel, že se zatím jenom poznáváme, a až se lépe poznáme, tak uvidíme, jestli nás čeká společná budoucnost nebo ne. Na vážný vztah je prý moc brzy…“