Jedno lože je pro většinu z nás symbolem lásky a také symbolem fungujícího vztahu. Když vedle sebe manželé neusínají, zdá se být něco špatně. Pohádali se? Řeší vleklou partnerskou krizi? Nebo jejich vztah skončil a zůstávají spolu pouze kvůli dětem? Málokoho napadne, že vedle sebe neusínají, protože zjistili, že pro jejich vztah jsou oddělené ložnice mnohem lepší.
Mýtus společných ložnic
Usínání v náručí milovaného muže nebo po boku milované ženy vypadá tak romanticky. Partneři se k sobě tulí a navzájem si dopřávají pocit bezpečí a vzájemného souznění. Ráno se pak probouzejí jeden vedle druhého, vítají se polibkem, a než se odeberou ke společné snídani, sdělují si, jak se vyspali dorůžova… Přesně takhle by to podle představ mnohých z nás mělo ve společných ložnicích vypadat.
Avšak přesně takhle to v nich vypadá jenom málokdy. Jde o mýtus, kvůli kterému si můžeme kazit vztah, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Americký psycholog a manželský terapeut George Williams zdůrazňuje, že romantická představa o usínání bok po boku, kdy jeden partner objímá druhého, může nadělat více škody než užitku, což potvrzuje dvaatřicetiletá Martina, která s manželem sdílí lože šest let.
http://gty.im/699124621
„Já a manžel chodíme spát každý v jinou dobu, takže stejně neusínáme bok po boku. To samé platí pro probouzení, protože většinou on vstává o hodinu dřív než já. Výsledkem je, že se navzájem budíme, což není ani trochu příjemné. Mně trvá dlouho, než po probuzení zase usnu, a někdy bývám protivná, když manžel moc hlučí. Jemu zase vadí, že se vrtím, když jdu spát později, a tím ho ruším. O oddělených ložnicích jsem začala zcela vážně uvažovat.“
