Váš partner je rozumný, inteligentní, přívětivý člověk. Tak jak je možné, že vám všichni jeho přátelé připadají tak strašliví? Jsou podle vás primitivní, zaostalí v předpubertálním stádiu, dokážou se bavit jen o fotbale a o ženských.
Vůbec nejhorší to je, když s nimi sedíte zcela výjimečně a jen s nejvyšší dávkou odporu a ze slušnosti, někde na pivu v hospodě. Zatínáte zuby vzteky, když se smějí vtipům o prdění nebo ještě vulgárnějším věcem. Nejraději byste vlezla pod stůl, když cítíte ty pohledy lidí od okolních stolů, kteří samozřejmě jedním uchem poslouchají vaši pokleslou zábavu. Je vám stydno. Možná se i červenat začínáte.
Jak ráda byste všem vysvětlila, že s tím nemáte nic společného – jen jednoho z těch mužů a že se chová úplně jinak, když je s vámi doma. Nechápete, jak se s nimi může váš muž již deset, dvacet let přátelit! Kdykoli jde s nimi ven, trnete hrůzou nebo lépe řečeno odporem. Nejste malá holka a víte, že ani on není malý kluk, abyste mu styk s nimi zakázala úplně, ale kdyby se nehrálo na dospělé a kdybyste měla být opravdu upřímná, nejraději byste to udělala. Proč se s nimi stýká? A v čem je zakopaný problém?
Jeden za všechny?
První, na co se musíte podívat, je, jak moc obšírná je míra vašeho odporu. Jedná se o jednoho nebo dva lidi, které nemůžete vystát? Nebo to jsou vlastně VŠICHNI známí vašeho partnera, ať už z jakéhokoli důvodu? Ten je nudný, ten hloupý, ten líný, ten se opíjí, ten je rozvedený, další je na ženské?
Pokud je problém jen s jedním či dvěma lidmi, budete se vy i váš partner muset zřejmě smířit s tím, že vaše nastavení a nastavení jeho kamaráda prostě nejsou kompatibilní, a uzpůsobit tomu vaše životy. Tedy například tak, že s ním nepojedete na společnou dovolenou (i když by to možná mohlo vést k lepšímu poznání a tedy sblížení se jmenovaným člověkem, je to však velký risk – sblížení se konat může, ale také nemusí).
Pokud si však uvědomujete, že v podstatě nenajdete chlup čistý ani na jednom z přátel svého partnera, problém je zřejmě ve vás. Není to nic výjimečného, nelekejte se, zvlášť pokud jste spolu s partnerem poněkud čerstvě, řekněme rok nebo dva. Adaptovat se plně na druhého člověka spolu s celým balíkem, který si s sebou nese, tedy spolu s jeho rodinou, přáteli, historií, zájmy, slabostmi a dokonce i silnými stránkami, není jednoduché. Ale na druhé straně: nemělo by to být zase tak obtížné – pokud si udržíte určitou úroveň otevřenosti a ochoty to absolvovat.
