1. března 2018
„Sejdeme se v pět odpoledne. Jo, a kdyby něco, nejsme spolu. Jsem jakoby v práci.“

Tajná setkání evokují milence a milenky. Děláme-li něco za něčími zády, automaticky se předpokládá, že v tom bude krapet víc než jenom přátelská schůzka u dobré kávy či u sklenky vína. Něco nekalého. Kdyby ne, přece bychom neměli žádný důvod schůzku tajit. Skutečnost je však taková, že někdy tajíme dokonce i „randezvous“ s kamarádkami nebo přáteli, s nimiž rozhodně nemáme žádné postranní úmysly. A když je přímo netajíme, alespoň o nich nemluvíme a chováme se, jako kdyby vůbec neproběhly. Pokud se náhodou stane, že je takováto tajná schůzka odhalena, nastává nepříjemný partnerský boj – obviňování z nevěry, sáhodlouhé vysvětlování, jak že to vlastně je, a bohužel i přísnější režim, který spočívá v častějších telefonických kontrolách a bohužel také v citovém vydírání. „Teplé večeře mi vařit nechceš, ale na ty svoje kámošky si čas najdeš vždycky. Kdykoli si vzpomenou. Copak toho po tobě chci moc? A vůbec – o čem si můžete pořád povídat?“ Platí to i naopak, dokonce možná v ještě větší míře. „Ty už jdeš zase na pivo? Vždyť jsi byl pryč minulou středu. A s kým vlastně jdeš? No to je výborné, tak vy se potkáváte přes den v práci a ještě spolu musíte jít každý týden aspoň jednou na pivo. Mě nikam nevezmeš, ale na ty svoje kumpány čas máš. Víš, jak mi je? Vždyť já taky nikam nechodím.“

S kým jsi dneska?

Nemám moc ráda tajné schůzky, ale nějak se jim nedokážu vyhnout. Nejčastěji se vídám tajně se svým nejlepším kamarádem. Přesněji řečeno, tajně se schází on, protože
na mě doma naštěstí nečeká žádná „stíhačka“, která by mě měla nejraději pořád u sebe a pod kontrolou, ale nesmírně tolerantní partner. Když se někde trochu zdržím, nevyptává se mě podezíravě, kde jsem vlastně byla, s kým a proč. Nejsem malé dítě, abych musela chodit domů v konkrétní hodinu. Ne tak můj kamarád. To jeho „kdyby něco“ znamená, kdyby mi náhodou volala jeho přítelkyně, se kterou se znám jenom po telefonu, tak abych se neprozradila, ale tvářila se, jako kdybychom se spolu neviděli kdovíjak dlouho. Uf, je to složité. Pozor si musím dávat vždycky. Nestačí v kritickou dobu předstírat, že jsem zrovna někde jinde, než ve skutečnosti jsem, a rozhodně tam se mnou není její přítel. Důležité je nenechat se nachytat a dát si pozor na zdánlivě nenápadná, ale kontrolní témata typu: „Trochu mě naštval, ztratil stříbrný zapalovač, co jsem mu nedávno koupila a měla z toho takovou radost. Možná ti ho ukazoval, ne…?“