14. dubna 2018
Máte doma nenápadného hrdinu? Dejte mu najevo, že to víte. Zní vám to jako agitka na podporu mužů? Možná...

V našem okolí jsme vypozorovali zvláštní jev: dnešní muži se dají dělit na dva velmi vymezené tábory.

Jedni mají pocit, že by po nich nikdo neměl nic chtít (což je v pořádku, dokud se oni ničeho nedožadují od nikoho – ovšem takových, co nic nepotřebují, je menšina). Dětem se věnují jen minimálně, manželkám či partnerkám jen do té míry, která jim samotným přináší okamžité uspokojení.

Druhá skupina jsou perfekcionisté. Sobecká pubertální léta už mají – naštěstí pro nás i pro ně – za sebou, takže jsou připraveni dávat. Pracují od nevidím do nevidím, aby mohli pohodlně zajistit fungující domácnost, vozí děti na hokej a na tenis, kde jim po celou dobu tréninku fandí. O víkendu připravují bohatý edukativní nebo zábavný program. Čtou a rozvíjejí své znalosti v oblasti výchovy a psychologie dítěte. Pomáhají dokonce i s domácími pracemi, starají se o zahradu, nakupují, vaří. Jsou dokonalí. Tak dokonalí, že jejich okolí často zapomíná, že přes to, že mají z čeho rozdávat, občas potřebují také něco dostat. Další věta možná bude znít poměrně pateticky, ale rozhodně pateticky myšlená není… Pokud máte doma supertatínka, nezapomeňte, že i on potřebuje lásku!

Embed from Getty Images

Nově pro všechny

Na Západě dnešní tatínkové a manželé čelí podivné výzvě. V zaměstnání i v rodině se na ně kladou dosud nevídané profesní a sociální nároky. V prehistorických dobách byla mužská role poměrně jasně definovaná. Úkolem té silnější poloviny lidstva bylo opustit na dlouhé dny jeskyni, lovit s ostatními muži, dokud nezajistili dostatek potravy, a vrátit se domů s úlovkem (domů, tedy tam, kde ženy mezitím sbíraly plody a udržovaly oheň). Muži žádné výchovné povinnosti nehrozily až do doby, dokud jeho synové nedospěli do věku na lov.

V agrární společnosti muži s příchodem zemědělství přestali lovit, ale opouštěli domovy kvůli práci na poli, v podstatě od úsvitu do soumraku. Ženy také nezahálely, ale dělba práce mužům opět nedovolovala trávit s dětmi přehršel času a chopit se nějaké výchovné aktivní role – dokud samozřejmě děti nedospěly do věku, kdy mohly pracovat na farmě. Po průmyslové revoluci trávila většina mužů dvanáct hodin denně v továrnách. Místo mamuta nebo pšenice přinášeli domů „úlovek“ v podobě peněz. O děti se staraly ženy, od muže se neočekávalo, že by se staral o domácnost. Konec historického exkurzu. Tečka.

Nyní žijeme v nové éře. Automobil a telefon byly vynálezy, které poznamenaly a naprosto změnily dvacáté století. Mobilní telefony a internet udávají tón století jednadvacátému. Díky rychlejším výkonům a snazší práci díky stále vyvinutější elektronice se předpokládalo, že pracovních hodin bude ubývat a lidé budou mít stále více volného času. Zkuste před kýmkoli běžně zaměstnaným s jedním či dvěma dětmi pronést slovní spojení „více volného času“ a uvidíte, jak se vám vysměje. Teoreticky má každý západní člověk více volného času než kdykoli kdokoli předtím. Teoreticky. V praxi se však život, jaksi záhadně, vůbec nezjednodušil, ale naopak je čím dál složitější, taková je – bohužel – realita.