Už čtyři roky cestujete s vašimi třemi dětmi po světě. Co bylo tou prvotní motivací?
Láska k cestování a vůbec k objevování našeho „doma“ – planety Země. Když jsme se rozhodli, že děti nebudou chodit do školy, worldschooling byla jasná volba. Je to nejúžasnější forma studia, poznávat svět na vlastní oči, uši a chutě.
Nechybí vám občas pocit stálého zázemí?
Chyběl nám asi před rokem, a proto jsme zůstali rok v Austrálii. Moc se nám tu líbí, ale teď nám skončila víza, a tak musíme na čas odcestovat. Ale určitě se sem vrátíme.
Kam máte namířeno?
Na Bali, děti tam budou chodit do homeschoolové školy. Touží být s kamarády a na Bali je velká worldschoolingová a homeschoolingová komunita. Já budu pracovat a studovat.
Čemu se nyní profesně věnujete?
Vytvářím Spirit Woman – podporu pro ženy, které chtějí žít ve své síle, v sebelásce, v kráse svojí sexuality… Prostě se chtějí vrátit k sobě. Pro mě osobně je téma posvátné sexuality několik let velkou vášní. A tak ji studuju šest let. Nyní dělám pod Tantrickým institutem intenzivní kurz koučinku. Po dokončení budu mít certifikát, že jsem koučka posvátné sexuality. Je to pro mě změna – dříve jsem žila svobodně, teď musím dodržovat disciplínu, mám konkrétní cíl a jdu si za ním. Teď jsem v hodně kreativním momentu života, protože se mi konečně podařilo vyléčit vzorce, které mě limitovaly. Dlouho jsem totiž byla v takovém zaseklém módu, nevěřila jsem si, připadala jsem si, že nemám dostatečné zkušenosti, cítila jsem strach, že nevím, jak na to. Ale v posledních měsících jsem si to díkybohu zpracovala a nechala odejít.
Cestu k sobě samé jste začala hledat, abyste se vyrovnala s životními traumaty: se zneužíváním, s manželstvím, v němž měl partner paralelní vztahy… Co bylo nejsložitější?
Abych vůbec viděla samu sebe. Léta jsem žila jen pro druhé. Jako bych ani neexistovala… Co mi kdo řekl, to jsem udělala. Což je hodně nebezpečné, spousta lidí vás může zneužít. Takže objevit to, že sama existuju, že mám nějaké potřeby, že jsou věci, co chci, to bylo obrovské! Stále jsem zachraňovala celý svět, přitom já sama jsem potřebovala zachránit.
Kdy jste začala vnímat, kdo jste a co chcete?
Měla jsem takových momentů víc. Ale pamatuju si jeden zásadní, kdy jsem se najednou cítila součástí celého světa a vnímala jsem, jak všichni a všechno je se mnou propojené a že nejen já, ale všichni se musíme vrátit sami k sobě, abychom se nezničili… Nemyslím, že ta moje cesta jednou skončí a řeknu si, že jsem v tomhle růstu hotová. Je to proces. Během něho jsem potkala samu sebe a pochopila, že tu nejsem jen proto, abych na svět shlížela z obálek časopisů, ale že moje cesta je v návratu k sobě samé a svému poslání.
Je něco, co v té souvislosti řešíte právě teď?
V dětství jsem kvůli traumatu ze sexuálního zneužití „odešla“ ze svého těla. Abych to přežila. A momentálně se do něho teprve vracím. I proto mě to táhne k posvátné sexualitě. Vnímám, že ten návrat musí probíhat skrze tělo, skrze sebelásku a sexuální potěšení. Uvědomila jsem si, že ho necítím tak, jak bych chtěla. Že v tomto jsou ještě vyšší roviny, což si pamatuju z dávných dob, z jiných životů, dalo by se říct…
Připadá mi až neuvěřitelné, že o takových tématech mluvím s bývalou topmodelkou, která chce nyní být koučkou pro posvátnou sexualitu. Co vás přimělo k takovému skoku?
Když jsem působila v modelingu, potkala jsem jen málo holek, které by si připadaly krásné a měly se rády takové, jaké jsou. Většinou jsou to holky, které se necítí být hezké, a proto jdou dělat modelky, aby na svou krásu dostaly afirmaci, potvrzení. Já jsem od rodičů nikdy neslyšela, že jsem krásná nebo výjimečná, jejich uznání jsem si musela vydřít, což jim nevyčítám, v tom jsme u nás vyrostli všichni. Takže já si vždy myslela, že hezká nejsem, pojem sebeláska mi nic neříkal. A tak jsem si musela projít celou tou profesní cestou, traumaty, odbouráváním vlastních limitů, abych sama k sobě došla.
Na sociálních sítích jste o sobě psala jako o kněžce lásky. Co si mám vůbec pod tím pojmem představit?
To trochu zkreslila média. Já jsem jen napsala, že si pamatuju některé mé životy, v nichž jsem byla kněžkou lásky. Nejde o žádnou ezoteriku, ale o vědomosti, které jsou tisíce let staré a které na naší planetě ženy praktikovaly odpradávna, protože je v nich neskutečná léčivá síla. Když jsem začala hledat, kdo mě tyhle znalosti může naučit, potkala jsem spoustu lidí, kteří mi vždy nějaký kousek předali. Teď už je mi jasné, že nastal čas, abychom na to všechno my ženy navázaly. Abychom pochopily, že to nejsme my, kdo je rozbitý, ale patriarchální systém, který jsme si jako lidstvo vytvořili. Táhneme si za sebou tisíce let potlačování ženství – naše babičky a prababičky nemohly dělat, co chtěly, svoje vize a touhy musely utlačovat stejně jako potřebu sexuálního potěšení. Důležitost ženského orgasmu byla donedávna podceňována, o druzích orgasmu se dodnes pořádně nemluví… Teď je čas, abychom se už nezmenšovaly a neupozaďovaly jen proto, abychom potěšily jiné, ale abychom jasně svítily.
Celé znění rozhovoru a krásné fotky nestárnoucí Heleny Houdové najdete v aktuálním vydání Ženy a život, které je právě v prodeji. Rozhodně stojí za vidění, posuďte sami!
