S jarem přichází nová limitovaná edice EOS – set obsahující jeden balzám na rty Strawberry Sorbet a jednu zcela novou variantu – balzám na rty Visibly Soft Cucumber Melon. Cena setu je 338 Kč a získávají ji autorky těchto deseti příběhů.
1. Zatím mým nejsilnějším zážitkem letošního jara byla projížďka v terénním autě na okruhu, kterou jsem darovala příteli k narozeninám. Já jsem seděla jako na korbě tohoto ohromného "monstra", vítr mi čechral vlasy a na půlhodinu, kterou jízda trvala, jsem vypustila z hlavy naprosto všechno a kochala se výhledy na krajinu, rozkvétající stromy, slunce a všechno kolem. V hlavě mi běželo jen to, jak je ta naše zemička překrásná. Suma sumárum z toho byl nakonec dárek pro nás oba - já jsem se dokonale odreagovala a přítel měl radost jako malé dítě z tohoto nevšedního ze zážitku. Martina Slancová, 26
2. Můj zážitek letošního jara nepatří mezi nejhezčí, ale zábavný je dost (alespoň pro mou rodinu). Můj manžel má zlozvyk, a to dávat si otevřenou láhev s pivem na zem do obýváku vedle křesla. Dává ji tam neustále i přes moje námitky. A tak to, co se mi nestalo za celých 28 let našeho manželství, se mi povedlo během posledních 14 dní 3x! O láhev jsem zakopla, pivo se vylilo a já čistila koberec. Nikdy předtím nebyl koberec čistší, než je teď. Myslíte, že bude platit 3x a dost? Olga Viková, 50
3. Začátkem dubna, když bylo venku nádherné počasí, jsem si vzala můj nový fotoaparát, a že se půjdu projít a fotit krásy jara. Nafotila jsem krásně kvetoucí zlatý déšť, japonské třešně, tulipány, sedmikrásky a jiné kvetoucí stromy, keře a květinky. Doslova jsem se kochala nádherným počasím a tou kvetoucí nádherou. Fotím a najednou vidím pod keřem ptáčka, který se mě ale vůbec nebál. Řekla jsem si, co když je poraněný, tak jsem ho vzala a odnesla na veterinární stanici k lékaři. A opravdu měl poraněné křídlo a vzali si ho do péče. A mě hřálo u srdce, že jsem mu pomohla. Mirka Kdýrová, 46
4. Musím se podělit s příběhem se šťastným koncem:-) S přicházejícím jarem jsem oslavila krásných "40" let, oslava byla velmi bujará až do ranních hodin, můj o 5 let starší přítel, se samozřejmě bavil a juchal se mnou. Ráno a vystřízlivění bylo kruté, ovšem tělesné pocity se u přítele neustále zhoršovaly. Dělala jsem si z něj legraci, že už nic nevydrží. Po pár hodinách jsem ho nakonec odvezla do nemocnice a co myslíte, měl ho tam... Infarkt! Tím začala má "40" a samozřejmě si děláme s přítelem legraci, že dostal infarkt ze mě. Nyní je vše ok a je už v pořádku, ale opravdu se vše umělo načasovat. Toto byl začátek mého jara a věřím, že nyní už bude vše veselé, krásně rozkvetlé a budeme plní energie. Radka Čechová, 40
5. Minulý týden jsem byla u kamarádky Martiny, se kterou se znám již z vysoké. Před lety se jí narodil chlapeček s Downovým syndromem. Samozřejmě to byl šok, ale Martina i její partner se k tomu postavili naprosto skvěle a z Petříka je správný 10letý kluk. V neděli jsme byli na přehradě Les Království lovit kešky. Martina si chtěla udělat fotku přehrady ze shora, tak lezla na stráň a já šla s Péťou na druhou stranu. Byl tam stánek s občerstvením. Péťa se postavil před prodávající slečnu, zatnul pěst a začal do ní strkat prostředníček. Nejdřív zrudla slečna, pak já, ale Péťa nepřestával. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho pryč. Strašně se vzpouzel, ale nepovolila jsem. Martině jsem o tom neřekla, až večer doma její mámě. Ta se začala strašně smát a prozradila mi, že ono známé gesto je ve znakové řeči, kterou si Péťa se svojí mladší sestřičkou vytvořili, znak pro párek v rohlíku. Alena Luxová, 42
6. Nejhezčím zážitkem letošního jara je pro mě minulý prodloužený víkend na Božím Daru v Krušných horách. Udělali jsme si celé rodina radost a vyrazili do krásného penzionu. Počasí bylo skoro jako o letních prázdninách, horské sluníčko krásně hřálo. Prošli jsme si Ježíškovu cestu, kochali nádhernou přírodou, která krásně kvete a probouzí se k životu. Načerpali jsme neskutečné množství energie, užili si sebe navzájem a jsme teď plní síly a čerstvé jarní energie, abychom opět vydrželi dny plné stresu ve městě. A rozhodně jen to budu trochu možné vyrazíme do přírody znovu. Petra Šmídková, 36
7. Mým zatím nejhezčím zážitkem z letošního jara je návštěva Barcelony. Vyjeli jsme, ještě ze zimní Prahy do teplého Španělka, a bylo nádherně. Ochutnali jsme spoustu nových jídel a navštívili krásná místa. Našim cestám, ale musí vždy předcházet nějaká super „historka“ :-) Tak je ve zkratce: 3 dny před odletem jsem klasicky onemocněla, takže jsme letěla s antibiotiky (ale i tak jsem si to užila), přítel ztratil občanku, kterou jsme asi hodinu před odletem hledali a já si už myslela, že neletíme (byla u dokladů od auta), zabouchli jsme si klíče v bytě, když jsme skládali kufry do taxíku – hodný taxikář nám půjčil parkovací kartu, kterou jsme se vloupali jako zloději do našeho bytu, a na letišti, kde jsme si dali naše asi nejdražší pivo v životě a mysleli jsme, že už se nic nemůže stát, začali vyvolávat naše jména hlásit poslední výzvu na let směr Barcelona. Nakonec jsme si ale vážně Barcelonu náramně užili! Krásný den všem, Marie Vavrušková, 25
8. Za celkem příznivého počasí jsem se vrhla na kolo a jela lovit kešky. Hned u třetího zastavení jsem se ztratila a vyjela jsem až do Teplic, kde jsem teda zjistila, že jsem úplně špatně. A tak jsem se vrátila k druhému stanovišti a pokračovala, jak jsem si myslela, že bych mohla jet. Naštěstí jsem jela už dobře a vyjela na křižovatce mě velmi známé. Ovšem nikdy jsem nevěděla, kam vede cesta, po které jsem právě přijela. Takže paráda. No a o cestě, kterou jsem se měla vydat dál, jsem nevěděla už vůbec. Opět jsem cestu vyjela a pokračovala neznámou lesní cestou. Zastavovala jsem co chvilku, abych si vyfotila rozkvetlé byliny (a abych nabrala dech :-D). Bylo neskutečně krásné cítit, vidět a slyšet probouzející se přírodu. Ještě než jsem dojela do Valšovic, jsem na kraji lesa viděla snad poprvé jeleny. Nádhera! Valšovické polesí znám jako své boty, aspoň bych měla, když jsem ve zdejším lese konala maturitní zkoušku. Jen nechápu ty, kteří dokážou jet kolem jezírek na kole. Konečná cesta byla zaterasená klestím, asi se zde nedávno těžilo. Tak jsem to musela vzít hrubě přes les, modlíce se, abych nepíchla. No a cesta dolů k Rybářům byla za odměnu. To se bohužel nedá říct o cestě z Rybářů kolem Bečvy. Ano, zde jsem se opět ztratila, protože to byla cesta necesta. Finální souřadnice kešky jsem spočítala s malými potížemi a nevěřila, že právě tam bude. A byla ! Najela jsem 25 km a cesta trvala neuvěřitelné 4 hodiny. Kateřina Cigánková, 21
9. Jako každé krásné pondělí se vydávám na kolečkové brusle a ani dnešek nebyl vyjímkou. Po jednom kolečku,což je nějakých 4,5 kilometrů jsem dostala takovou žízeň, že jsem neodolala a skočila si na 3 deci kofoly. Jelikož byla hospůdka u vody vedlo k ní asi 8 schodů,které jsem zdolala celkem bravůrně. Od prvního stolu se mi dostal pozdrav od 7 chlapců, kteří mi chtěli nabídnout pomoct a zajít mi pro pití, abych nemusela šaškovat v bruslích. S úsměvem jsem domítla a řekla, že to přeci zvládnu, ale co čert nechtěl jedna brusle se mi zasekla o práh restaurace a já letěla přímo na obličej. Rychle jsem se zvedla usmála a odjela pryč. Příště si radši nechám pomoct hned! Denisa Tovaryšová, 21
10. Příchod jara byl pro mě poněkud hektický, jelikož jsem veškerý svůj čas věnovala psaní absolventské práce. Měsíc březen utekl jako voda a já nevěnovala krásnému počasí a plynoucím dnům pozornost. Nad svou závěrečnou prací jsem neustále přemýšlela a to dokonce i při vaření. Svou oblíbenou krupicovou kaši jsem si dokázala znechutit, tak že jsem do ní místo skořice nasypala grilovací koření apod. Po úspěšném dopsání poslední stránky jsem svých 90 stránek hrdě odnesla do tiskárny. Po vložení tohoto úsilí do krásně modrých desek a následným odevzdáním práce, spadl kámen ze srdce nejenom mně, ale celé mé rodině, neboť budou doufat, že mé příští kuchařské dílo bude poživatelné. Markéta Pnioková, 22
