9. dubna 2017
Pocení je přirozená tělesná funkce, která je součástí našeho každodenního života. Pořádně zapotit se však nemusíme jen ve fitku, při běhu nebo jiné fyzické aktivitě. 
1 / 2

Na to, aby se na našem těle objevily kapičky potu, stačí zvýšená míra psychické zátěže či stresu. Odkud však pochází „emocionální“ pocení a do jaké míry je naše tělo podřízené psychice?

Proč a jak se potíme?

Není pocení jako pocení. Je velký rozdíl mezi termoregulačním a emocionálním pocením. Úlohou toho prvního je ochránit tělo před přehřátím. Vyloučený pot vyvolá chladící efekt nejen na kůži, ale i na krevních zakončeních procházejících těsně pod ní. Díky tomu dojde k ochlazení krve a také orgánů, do kterých krev proudí.

„Naopak k emocionálnímu pocení dochází v důsledku psychického tlaku, trémy, strachu, bolesti ale i radosti. Na tyto podněty reaguje především oblast podpaží, dlaní a chodidel, kde se pot objeví ve zvýšené míře. Dále se při emocionálním pocení aktivují ve velké míře malé potní žlázy na čele, dekoltu a zádech, “ vysvětluje dermatoložka MUDr. Lucie Jarešová.

Úloha vegetativního systému

Vegetativní nervový systém reguluje životní funkce, které nepodléhají vůli člověka. Kromě dýchání, trávení nebo látkové přeměny, ovlivňuje i pocení. Můžeme se snažit jakkoli, silou vůle pocení nezastavíme. Při emocionálním pocení hrají důležitou roli dvě hlavní složky vegetativního systému – sympatikus a parasympatikus.

Na to, abychom „unikli“ ze stresové situace, potřebujeme mít ve svalech více krve. Reakcí těla je proto zvýšená tepová frekvence a aktivace sympatika, se kterým začnou ve vyšší míře pracovat i potní žlázy. Když vás například stresuje prezentace před větší skupinou lidí a orosíte se, kapičky potu jsou jen přirozenou reakcí na „nebezpečí“, ve kterém jste se ocitli.

1 / 2