9. dubna 2017
Pocení je přirozená tělesná funkce, která je součástí našeho každodenního života. Pořádně zapotit se však nemusíme jen ve fitku, při běhu nebo jiné fyzické aktivitě. 

Na to, aby se na našem těle objevily kapičky potu, stačí zvýšená míra psychické zátěže či stresu. Odkud však pochází „emocionální“ pocení a do jaké míry je naše tělo podřízené psychice?

Proč a jak se potíme?

Není pocení jako pocení. Je velký rozdíl mezi termoregulačním a emocionálním pocením. Úlohou toho prvního je ochránit tělo před přehřátím. Vyloučený pot vyvolá chladící efekt nejen na kůži, ale i na krevních zakončeních procházejících těsně pod ní. Díky tomu dojde k ochlazení krve a také orgánů, do kterých krev proudí.

„Naopak k emocionálnímu pocení dochází v důsledku psychického tlaku, trémy, strachu, bolesti ale i radosti. Na tyto podněty reaguje především oblast podpaží, dlaní a chodidel, kde se pot objeví ve zvýšené míře. Dále se při emocionálním pocení aktivují ve velké míře malé potní žlázy na čele, dekoltu a zádech, “ vysvětluje dermatoložka MUDr. Lucie Jarešová.

Úloha vegetativního systému

Vegetativní nervový systém reguluje životní funkce, které nepodléhají vůli člověka. Kromě dýchání, trávení nebo látkové přeměny, ovlivňuje i pocení. Můžeme se snažit jakkoli, silou vůle pocení nezastavíme. Při emocionálním pocení hrají důležitou roli dvě hlavní složky vegetativního systému – sympatikus a parasympatikus.

Na to, abychom „unikli“ ze stresové situace, potřebujeme mít ve svalech více krve. Reakcí těla je proto zvýšená tepová frekvence a aktivace sympatika, se kterým začnou ve vyšší míře pracovat i potní žlázy. Když vás například stresuje prezentace před větší skupinou lidí a orosíte se, kapičky potu jsou jen přirozenou reakcí na „nebezpečí“, ve kterém jste se ocitli.