1. Slovo šampon pochází z hindského výrazu champo, což znamená drbání či masírování.
2. Staří Indové k vlasové hygieně používali extrakt z mýdelníku, jenž obsahuje množství chemické látky saponinu, smíchaného s angreštem a bylinkami. Saponin má účinky jako mýdlo. V Indonésii se šampony vyráběly z lusků a rýžové slámy. Obojí se spálilo na popel a smíchalo s vodou. Výsledkem byla sice perfektní očista, zato totálně vysušené vlasy. Evropané si dlouho vystačili s vodou a obyčejným mýdlem, do kterého přidávali bylinky.
3. Rakouská císařovna Sissi byla svými vlasy doslova posedlá. Mytí její hřívy představovalo obřad, který probíhal každé tři týdny a trval celý den. Lazebnice šlechtičniny kadeře nejdřív tři hodiny pročesávala, potom použila šampon z vaječných žloutků, koňaku a jablečného octa. Hodinu působil. Poté jí vlasy opláchla horkou vodou a vývarem ze slupek vlašských ořechů. Posléze přišla řada na medovou masku a další vlasovou sprchu. Sissi chodila sem a tam, dokud jí prameny neuschly. Na závěr lazebnice vlasy ještě přetřela odvarem ze zeleného čaje – pro oslňující lesk.
4. Revoluci v mytí vlasů způsobil Hans Schwarzkopf, který v Berlíně roku 1898 otevřel první drogerii. Jeho šampon spatřil světlo světa v roce 1903. Byl práškový a voněl po fialkách. První tekutou variantu, která se nanášela na mokré vlasy, představil Schwarzkopf v roce 1927. Jenže šampon stále obsahoval mýdlové složky, které vlasům ubíraly na lesku. Rok 1931 ale konečně přinesl první pečující šampon.
5. Šampony značky Pantene byly na světě už od čtyřicátých let 20. století. U zrodu stáli švýcarští vědci, kteří přišli s myšlenkou, že by panthenol, který se používá k regeneraci popálené kůže vojáků, mohl zlepšit i kvalitu pramenů. A nemýlili se! V roce 1985 koupil značku gigant Procter & Gamble a přejmenoval ji na Pantene Pro-V.
