1. V začátcích baletu nosily tanečnice boty s těžkými přezkami. Změna nastala v roce 1832, kdy vznikly první baletní střevíčky – saténové, s koženou podrážkou, přišitou po stranách. Později se objevila specializovanější obuv pro tanec na špičce. Byla v tělové barvě a jejich ikonickým výrobcem se stal Salvatore Capezio.
2. To, že jsou balerínky pohodlné a vypadají šik, si uvědomila módní návrhářka Claire McCardell, která svoji kolekci oblečení na rok 1943 doplnila právě o Capeziovy střevíčky. U tvůrce si ovšem vyžádala, aby boty vyladil o pevnou podrážku – a městská obuv byla na světě!
3. V roce 1947 požádal Roland Petit, francouzský baletní tanečník a choreograf, svou matku Rose Repetto, aby mu ušila pohodlné boty do práce. Ji napadlo střevíčky „sešít a obrátit“ – taneční obuv tedy prošila pod podrážkou a pak botu obrátila naruby. Výsledkem byl téměř neviditelný spoj mezi podrážkou a svrškem, ještě větší pohodlí a hlavně nová značka Repetto!
4. „Chci, aby byly rudé, lakované a s podpatkem,“ vymínila si později u Rose herečka Brigitte Bardot. Vznikly tak balerínky pojmenované Cendrillon (Popelka), ve kterých se hvězda 60. let objevila ve snímku „… a Bůh stvořil ženu“. Spisovatelka Simone de Beauvoir pak prohlásila: „Balerínky jsou nejkrásnějším příkladem osvobození ženy v poválečné Francii!“
5. Balerínky si oblíbili i muži, například francouzský skladatel, herec a zpěvák Serge Gainsbourg. Ten ani nic jiného neobouval.
