I když v posledních letech celulitida plní stránky časopisů, nejedná se o žádnou novinku. První zmínky o ní se objevují již v písemnostech starých tři tisíce let. Nikdo však tehdy nevěděl, co ji způsobuje a jak proti ní bojovat. Kolem nás se to jen hemží fotkami bezchybných hladých zadečků a stehen. Snadno pak nabudeme dojmu, že jakýkoliv ďolík na našem pozadí rovná se konec světa. Pokud teď čekáte zázračný recept, jak svou pokožku učinit podobnou hedvábí, zklameme vás. Místo toho vám předložíme šest krutých pravd o celulitidě.
Na břiše nebo na stehnech?
Abyste mohla s pomerančovou kůží účinněji bojovat, měla byste před vyhlášením války zjistit, do které skupiny celulitidy spadáte. Z kosmetického hlediska rozlišujeme tři druhy: s přebytkem vody, s hromaděním tuků a s poškozením podpůrných vláken. Pokud patříte mezi ženy, u nichž celulitidu způsobuje hromadění tuků, máte přebytečné zásoby uloženy především na hýždích, bocích, stehnech a břiše, málokdy míváte oteklé kotníky a těžké nohy a při dotyku nebývá vaše pokožka bolestivá. Jestliže spadáte do kategorie s přebytkem vody, pak máte plnější boky, lýtka a eventuelně paže. Míváte potíže s otokem dolních končetin a místa zasažená celulitidou bývají bolestivá na dotek. A nakonec třetí, nejvíce postižená skupina, tedy ta s poškozením podpůrných vláken. Zde jde o pokračování obou předchozích stádií.
Můžu celulitidu něčím ovlivnit?
Můžete! Kdyby to ovšem bylo tak jednoduché, nevyšly by o ní stohy článků a výrobci kosmetiky by každý rok nechrlili další a další produkty. I když je to smutné, koho celulitida jednou schvátí, toho už nikdy nenavrátí. To znamená, že můžete zmírnit její projevy, takže nebude takřka viditelná, ale nikdy se jí již úplně nezbavíte. Celulitida bývá často předurčena geneticky, proto vězte, že pokud ji měla vaše matka, dříve nebo později bude klepat i na vaše dveře.
