1. Pončo podle archeologů oblékali už původní obyvatelé And, a to v období kolem roku 500 př. n. l. Bylo utkané z bavlny a hřálo je třeba během výprav do vedlejších osad. Silnější a delší varianta zase posloužila jako úbor na delší jízdy na koních, sloužilo i jako oděv při práci na poli.
2. Do Evropy přivezli ponča španělští dobyvatelé. Španělkám se tenhle svršek zalíbil natolik, že ho přetvořily i do podoby krajkového přehozu přes hlavu a prsa. Říkalo se mu mantila. Hrdou propagátorkou trendu se v 19. století stala Isabela II. Po královnině smrti se ale mantila téměř přestala nosit.
3. V polovině 19. století objevili pončo vojáci, kteří bojovali na pláních amerického Západu. Během občanské války se stalo povinnou součástí výstroje obou znepřátelených stran (Severu i Jihu), přišlo totiž vhod jako pláštěnka i spacák. Před druhou světovou válkou armáda otestovala nové typy ponč v podmínkách džungle a světu představila lehčí materiály a kapuci, která se dala zapnout a chránila tak obličej před dotěrným hmyzem. Německé vojsko se zase vytasilo se specialitou, pod níž se ukryli až čtyři lidi!
4. V padesátých letech proslavily původně funkční kousek hlavně herečky Grace Kelly a Elizabeth Taylor, která si ho nechala zhotovit přímo u návrháře Emilia Pucciho. Ženy, které si značkový luxus dovolit nemohly, si pončo prostě spíchly podomácku – z dek.
5. Na konci šedesátých let a v sedmdesátých letech si originální svršek zamilovala hlavně hippie komunita. Frčela varianta s třásněmi, která se vyráběla z různých materiálů, třeba z koženky či semiše. Nezřídka se šilo z indického bavlněného přehozu na postel. Ulice zaplavovaly exotické potisky, květinové motivy nebo ponča vyšívaná korálky.
