13. listopadu 2015
V přírodě se pyšní samečci pestrobarevným zbarvením, v lidské světě jsme to my, ženy, kdo si libuje v líčidlech všeho druhu. (i když někteří muži se snaží dostat do našeho báječného světa)
1 / 2

Připoutat pozornost opačného pohlaví nebo vyniknout ve společnosti je ženám vlastní odnepaměti. Dříve stačila šmouha od bláta či barvivo z nějaké rostliny, dnes máme naprostý luxus.

Začněme ale od začátku. První líčení můžeme zaznamenat u mužů, ano, čtete správně. Jednalo se o malování krví zvířat či nepřátel, ale toto malování nemělo funkci ozdobnou. Spíše šlo o přiznání příslušnosti ke kmeni či později o válečné motivy. Muži byli v tomto směru znechuceni malou výdrží ozdob, takže si je často vyřezávali přímo do kůže a měli po starostech.

Egypt

Když budeme putovat v čase, zjistíme, že se do zdobení vložily ženy. K potírání a barvení těla jim sloužila šťáva z různých plodů a také uhlíky. Ženy postupně přicházely na lepší a lepší vychytávky. Když se podíváme například do Egypta, byl standard v líčení na výši. Tamní ženy si barvily černě obočí, zeleně podmalovávaly oči sirníkem antimonitým a olovnatým, nehty zdobily henou a jejich vonné oleje bychom záviděly i dnes. Ale tyto výstřelky patřily pouze k „vrchní“ vrstvě. Prostý lid se musel spokojit s málem. Pro nás moderní ženy zůstává tak trochu nepochopitelné, že egyptský styl líčení je trend i dnes, jen se změnily technologie. Takové kočičí linky mají prapůvod právě ve starověkém Egyptě.

Řecko

Jak jinak než oliva, ta byla základem kosmetických přípravků ve starověkém Řecku. Olejem se běžně potíralo celé tělo, popelem z přípravy placek se zesvětlovaly vlasy. Ale nejen oliva byla oblíbená. Řekové milovali lotos a růže. Řekové příliš nepřáli emancipaci a sami se nechávali hýčkat v lázních, kde se koupali v různých vonných směsích, olejovali svá těla a vlasy napouštěli vonnými esencemi. Řekyně však chtěly být také krásné a pozor! poctivě depilovaly svá těla, barvily si rty červení z volského jazyka a pleť zesvětlovaly olovnatou bělobou.

Řím

Zde je zásadní barvení vlasů. Tenkrát byly v Římě populární zrzky a později blondýny. K dosažení načervenalé barvy se používalo zvláštní mýdlo z kozího loje a bukového popela. Když tato metoda na snědé tmavovlasé Římance selhala, ostříhala otrokyni a paruka byla na světě. V líčení byly Římanky velmi výstřední, nejdůležitější byly zářivě rudé rty, na které používaly různé výtažky z rostlin smíchané s krví. Dalším prvkem tehdejších trendů byla dokonale bílá pokožka s výrazným podmalováním očí. (My kruhy zakrýváme, ony je zdůrazňovaly, ale každá doba má své pro a proti).

Po krachu římského impéria přišel i úpadek v kosmetickém požitkářství. Ženy i muži měli jiné starosti než kosmetiku a dokonce i bohaté dámy se raději věnovaly své garderobě (šití a vyšívání). Teprve 12. století přineslo mírný zvrat k lepšímu. Obchodní vztahy s arabskými zeměmi přinesly nevídané možnosti v líčení a také ve výběru parfémů a vonných esencí.

1 / 2