8. srpna 2015
Závislost na alkoholu a drogách a nebezpečí s tím spojené je známá věc. A co závislost na lécích, kde je hranice?
1 / 2

Alice na první pohled nepřipomínala ženu závislou, přesto ví o drogách své, i když se vždy v duchu otřásla odporem, když viděla na Václavském náměstí, kudy denně chodila do práce, ty zoufalce se šíleným výrazem v obličeji a rukama s nezahojenými vpichy, kteří tam zmateně pobíhali a čekali na svého dealera, na svou dávku. Jenže po pětadvacítce se její celkem normální život nenápadně a pomalu začal šinout z kopečka. Odvážila se sice vysmát nepříjemnému šéfovi do obličeje a rozjet vlastní podnikání, ale pak už se nedařilo. Vložila do toho spoustu energie a všechny své peníze.

Její investici do renovovaného prostoru spláchla povodeň. Drahé dubové parkety uplavaly s proudem a stejně tak odplul s jinou ženou, navíc s kamarádkou, z jejího bytu dlouholetý přítel. A umřel jí táta. To všechno během dvou měsíců. Alice neuměla tak ladně a odevzdaně plout s proudem jako ty nové parkety. Měla pocit, že je smutná, nemožná, tlustá, věci jí přestávaly dávat smysl. Jednou se mírně opilá psychicky složila kamarádce s brekem na pohovce.

„Dej si tohle. Na uklidnění. To bude dobrý,“ řekla jí tenkrát, když jí podávala neurol. Nepamatuje si, jak se tehdy dostala domů. Snad taxíkem? V kabelce našla platíčko zbylých neurolů a v telefonu esemesku od kamarádky, psanou jistě v dobré víře: „Vem si je. Pro každý případ, že by se depka vrátila…“

1 / 2