Ta žena mě fascinovala už od raného dětství, kdy podvědomě zasáhla do mého života. Máma měla svou galérku, u níž se líčila, a já si pod ní vždycky ráda hrála. Stávala na ní lahvička Chanelu No. 5. Nemohla jsem na ni dosáhnout, ale viděla jsem ji a lákala mě. Příběh ženy, která byla výjimečná a nebála se dělat si, co chce, je úzce propleten s mým příběhem spisovatelky. Když jsem se ocitla na cestě a řešila spoustu životních událostí, začala jsem vstupovat i do jejího života. Studovala jsem fragmenty informací, co dělala, jaká byla a kde byla, a život francouzské švadleny a později módní ikony se tak paralelně prolínal s mým emočně náročným obdobím. Všechno mělo svůj smysl. Bez této, byť bolavé, životní zkušenosti ztráty a smutku bych knihu o Coco nikdy nemohla napsat. A obráceně: Nebýt silného příběhu Mademoiselle Chanel sotva kdy bych se ze svého emočního „balastu“ vyhrabala.
Celé to začalo v Paříži na 31 Rue Cambon, v páteři módního domu Chanel. Z přízemí do couture salonu a do privátního bytu Coco (ve kterém prý málokdy spala, protože měla trvale pronajaté luxusní apartmá naproti přes ulici v hotelu Ritz) vede zrcadlové schodiště, které nechala udělat, aby mohla během přehlídek zezdola sledovat reakce lidí od módy. Navštívila jsem ho koncem devadesátých let, když jsem dělala rozhovor s Karlem Lagerfeldem, a pak jsem se tam vracela. Znovu a znovu.
Sbírat střípky ze života a příběhu Coco vyžadovalo trpělivost a vytrvalost, ale tak mě to pohltilo, že jsem tu mravenčí práci ani nevnímala. Začínala jsem jí rozumět čím dál víc, připadalo mi, že to, jak si vyzdobila a zařídila svůj byt, je zrcadlem toho, jaká byla, zrcadlem jejích pocitů a vnímání světa. Zvláštní druh nenapodobitelné krásy, která byla všude kolem ní, mě nutila přemýšlet, co ji celá ta léta inspirovalo. Když sem vstoupíte, otevře se vám zcela jiný svět. Celé její království připomíná atmosféru Alenky v říši divů. Velké zrcadlo, svět za ním, v něm. Svět viděný z mnoha perspektiv. Jako Picassův. Možná... Vždycky mě fascinoval lustr, který Coco sama navrhla. Obrovský, křišťálový magický. Když ho prozkoumáte zblízka, uvidíte její ohromný smysl pro detail: ocelová konstrukce v sobě nenápadně ukrývá dvojité C, známé a dodnes používané logo Chanelu, nahoře na lustru je umně vyvedené G, jako Gabrielle, což bylo její původní jméno.
