20. listopadu 2014
Estetická chirurgie je oborem, který za poslední roky mimořádně vzkvétá. Říká se, že žijeme v době kultu těla, což je jistě pravda, ale bez velkého filozofování – ve které době nechtěly být ženy krásné?
1 / 2

Princip žádoucí krásy se během staletí nijak nemění – mění se jen měřítka. Plodná krása Věstonické venuše už dnes nefrčí, současný trend by ji pravděpodobně poslal na liposukci a zmenšení a rekonstrukci prsů, a co je krásné třeba u Masajů, se nelíbí nám a naopak. Počátky plastické medicíny sahají až do starověku, je zaznamenáno, že prvními experty byli Indové, a to už ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Už tehdy dokázali ajurvédští lékaři transplantovat kůži, aby zlepšili stav různých míst na těle, a už kolem osmého století před naším letopočtem v Indii dokázali operovat rhinoplastiky a otoplastiky (estetické operace nosu a uší), i když samozřejmě bez anestezie.

V Evropě začali s plastickou chirurgií Římané, kteří uměli jednodušší zákroky, jako třeba operace válečných zranění uší. Moderní historie estetické medicíny se ale začala psát mnohem později. Rozvoji chirurgie totiž bránila katolická církev, která odmítala zásahy do těla jako hřích. Ostatně, dodnes můžete od mnoha odnoží radikálnějších katolických církví či jiných náboženských sekt slyšet, že ženy, které mají silikonové implantáty, propadnou peklu nebo se v dalším životě narodí „za trest“ bez prsou…

Málokdo ví, že vůbec první známý zákrok, při němž byla esteticky upravena ženská prsa, byl provedený lékařem českého původu Vincenzem Czernym v roce 1895. Ten odoperoval jistou zpěvačku, která trpěla nesouměrností svých ňader vzniklé v důsledku nemoci. Použil implantát z tukové tkáně z nezhoubného nádoru rostoucího na jejích zádech.

Když se v padesátých letech minulého století objevil silikon, nejdříve se aplikoval v injekcích a jeho přímé vstřiky do těla byly poměrně nebezpečné. V roce 1963 byly poprvé použity silikonové implantáty. Ty první generace se vyráběly pouze ve třech velikostech a navíc často docházelo ke komplikacím v podobě jizev a tzv. kapsulárních kontaktur, což je ztvrdnutí tkáně okolo implantátu.

Od devadesátých let se používají zatím nejdokonalejší implantáty páté generace. Existuje mnoho firem, které je vyrábějí v desítkách velikostí a tvarů. Kromě silikonu se dnes prsa tvarují i pomocí vlastního tuku nebo gelu Macrolane na principu kyseliny hyaluronové, obě metody se provádějí jen v lokální anestezii, ale mají své „mouchy“ – s Macrolanem a kyselinou hyaluronovou nemůžete vykouzlit z jedniček trojky, prsa se dají zvětšit maximálně o číslo nebo ideálně zpevnit. Navíc po roce, či roce a půl se gel vstřebá a jste tam, kde jste byla. Prsa tvarovaná vlastním tukem, který před zákrokem musí projít pročištěním a přidáním kmenových buněk, se dají zvětšit více, ale i tady platí, že část tuku se časem vstřebá. 

1 / 2