Celý den se držíte, v poledne jste přežvýkali zeleninový salát, večer jste si dokonce byli zaběhat a po páté už jste nejedli... Ale teď vám kručí v břiše a mlsně kroužíte kolem ledničky. Hlavou vám proudí pokušitelské myšlenky: „Dva čtverečky čokolády nikomu neublíží a víno taky můžeš. Sklenička bílého před spaním přece neznamená hned dvě kila nahoře...“ Kéž by tu byl někdo, kdo by mě zarazil, mudrujete poté, co jste zhltla celou tabulku. Zní vám to povědomě? Nedostatek silné vůle i sebekontroly, to bývají selhávací faktory dietářů.
A právě na tom vystavěli Weight Watchers (WW) svou filozofii – dietu, která už přes čtyřicet let přitahuje tlouštíky a fascinuje vědce na celém světě. Není divu, podle průzkumů členové WW dosahují dvakrát lepších výsledků než pod dohledem praktického lékaře.
Kila na přetřes
Začalo to zcela nevinně. Počátkem šedesátých let minulého století se obézní Američanka Jean Nidetch chtěla podělit o informace a pochlubit úspěchy dosaženými při poslední dietě. Proto svolala k sobě domů všechny kamarádky bojující s nadváhou. Povzbuzena komplimenty si tehdy chronická dietářka a milovnice sladkostí uvědomila, že by nebylo od věci setkání s korpulentními souputnicemi pořádat pravidelně. A dietářský klub byl na světě!
Původně úzký spolek, který se scházel jednou týdně a kde se místo mužů či dětí a nepříjemných šéfů probíraly zkušenosti, úspěchy i selhání při dietách, se rychle rozrostl v mezinárodní organizaci Weight Watchers. Ta se dnes může pochlubit více jak 30 pobočkami ve světě a radami i plány špičkových expertů z oboru. Hlavní pilíře metody přitom zůstávají stejné: interakce a vzájemná podpora.
