Na sklonku roku 1938 je rozsáhlou scénou požáru Atlanty zahájeno natáčení velkofilmu Jih proti Severu, milostného příběhu Scarlett O’Hara a Rhetta Butlera, odehrávajícího se v letech občanské války a po ní. Na plac se přijde podívat i pětadvacetiletá britská herečka Vivien Leigh. Ví totiž, že hlavní ženská postava ještě není obsazena. „Dívka, kterou vyberu, musí být posedlá ďáblem a nabitá elektřinou!“ rozhlásil producent David O. Selznick. Konkurzu se zúčastnily nejslavnější herečky, ale žádná z nich mu nevyhovovala. Ale když se producent seznámí s Vivien osobně, hned ji pozve na filmovou zkoušku a už 13. ledna 1939 oznámí její obsazení do role Scarlett. I díky ní se stane Jih proti Severu nejslavnějším americkým filmem v celé filmové historii. Vivien za svou Scarlett získá nejen Cenu newyorských kritiků, ale i Oscara!
Pár oživlých mrtvol
Vivien Leigh se narodila v Britské Indii, v bengálském Dárdžilingu. Poprvé se objevila na jevišti už ve třech letech. Bylo jí sedm, když se spolu s rodiči vrátila do Anglie a nastoupila do klášterní školy. V sedmnácti odjela na roční cestu po Evropě a po návratu do Londýna se zapsala na Royal Academy of Dramatic Art. V lednu 1932 potkala devatenáctiletá Vivien o třináct let staršího právníka Herberta Leigha Holmana. 20. prosince 1932 se vzali a v říjnu následujícího roku se jí narodila dcera Suzanne. V jednadvaceti si zahrála poprvé ve filmu a kritiky nadchla i svým divadelním debutem. Pak se zamilovala do herce Laurence Oliviera. Odjeli společně do Dánska, kde hráli na hradě Kronborg v Shakespearově Hamletovi.
„Tehdy jsem se poprvé setkal s Vivieniným podivným chováním. Měla jít na scénu, když se její nálada najednou prudce změnila. Z ničeho nic na mě začala křičet, najednou ztichla a šla na jeviště. Vše zahrála bez chybičky a posléze si na podivnou epizodu vůbec nevzpomínala,“ napsal Olivier ve svých pamětech. „Narodila jsem se ve znamení Štíra a ti se sami požírají a spalují. Já se zmítám mezi radostí a trápením. Říkám, co si myslím, nepředstírám a jsem připravena nést následky,“ svěřila se tajemně kráska, která okouzlovala velkýma zelenýma očima a čarovným úsměvem. V únoru 1940 se Vivien rozvedla a souhlasila, že manžel dostane do péče sedmiletou dceru Suzanne.
O pět měsíců později se provdala za Laurence. Stali se zlatým párem, publikum je milovalo. V roce 1943 Vivien vyrazila na vyčerpávající turné po severní Africe, kde hrála pro vojáky. Brzy ji však sklátily vysoká horečka a neustávající záchvaty kašle. Vrátila se do Anglie, kde vyšetření odhalila tuberkulózní skvrnu na levé plíci. Bojovala s nespavostí. Záchvaty deprese se u ní střídaly s hysterickými výbuchy. V afektu byla schopná čehokoli, opíjela se, trhala ze sebe šaty na veřejnosti, vykřikovala oplzlosti, spala s cizími muži. Když záchvat odezněl, nic si nepamatovala. Vivien bylo jednatřicet, když během natáčení filmu Caesar a Kleopatra zjistila, že je těhotná. Potrat ji však uvrhl do hluboké deprese. V roce 1947 byl Laurence Olivier povýšen do šlechtického stavu a z Vivien se stala lady Olivier. O rok později společně vyrazili na půlroční divadelní turné do Austrálie a na Nový Zéland. Členové souboru ale museli přihlížet jejich častým hádkám, dokonce i rvačce. Ke konci byli oba vyčerpaní. Laurence tehdy řekl novinářům: „Možná to tak nevypadá, ale máte před sebou pár oživlých mrtvol.“
