22. července 2014
Ztělesňoval nový ideál rebela, žil podle vlastních představ a svůj soukromý život nikdy nepodřizoval filmování. I proto si vysloužil pověst nesnesitelné primadony.
1 / 2

Když na jaře roku 1943 vystoupil z taxíku před domem v Greenwich Village, kde bydlela jeho sestra Frances, měl na hlavě nepřehlédnutelný měkký plstěný klobouk. Cestou ze středozápadu myslel Marlon na jedinou věc: stát se hercem a zapomenout na minulost. Jako dítě žil na farmě ve státě Illinois, kde si jeho rodina v tvrdé společenské hierarchii nestála zrovna nejlépe. Otec, obchodní cestující, proháněl lehké ženštiny a všechny svoje děti ignoroval, matka nebyla o nic láskyplnější. Alkohol byl pro ni anestetikem potřebným k tomu, aby utlumila bolesti a zklamání, která jí přinášel život. Za mnoho let se ukázalo, že podobnou náklonnost zdědil také její syn, jeden z nejvýraznějších hereckých talentů 20. století.

Beznadějný případ?
Každé ráno před odchodem do školy si malý Marlon drbal galoše a snažil se je vyčistit od hnoje, protože jeho povinností bylo dojit krávu a krmit kuřata. Po celý svůj život se snažil zbavit pachu hnoje, který ho pronásledoval. Během studií na vojenské akademii v Shattucku se vzpouzel proti jakékoli autoritě a proti konformitě jako takové. Od vojenského drilu utíkal do stránek časopisu National Geographic, kde objevil krásu pláží ostrova Tahiti. Ze všeho nejvíce na něj zapůsobil výraz tváře tamějších obyvatel – byly to šťastné, upřímné obličeje, ze kterých čišela radost.

Po vyloučení z vojenské akademie kvůli studijním neúspěchům a problémům s disciplínou bylo Marlonovi osudem předurčeno pokračovat po jiné cestě. Ničivé věštby despotického otce, který svého syna ujišťoval, že z něj nikdy nic nebude, se nesplnily. Ve třiadvaceti letech zazářil jako Stanley Kowalski v divadelní inscenaci dramatu Tennessee Williamse Tramvaj do stanice Touha. Recenze byly pozitivní, několik autorů soudilo, že v bezcitném, brutálním Kowalskim hraje Marlon sám sebe. Úspěch představení, jež se hrálo na Broadwayi, přinesl Marlonovi kromě pravidelné výplaty i mnoho ženského obdivu. „Ať jsem projevil zájem o téměř kteroukoliv ženu, mohl jsem ji dostat do postele a to bylo opojné. Pro čtyřiadvacetiletého mladíka, který s nadšením následoval svůj penis, kamkoliv se mu zamanulo, to bylo něco úžasného,“ uvedl Brando po letech ve svých vzpomínkách. Oslnivá kariéra se rozjela na plný plyn.

1 / 2