Schöneberg, elegantní městečko nedaleko Berlína, bylo plné vysokých topolů, rozkvetlých zahrad, útulných náměstí a výstavných domů. Právě zde se rozhodl usadit známý prostopášník Louis Otto Dietrich. Jeho zjev přesně odpovídal jeho založení – pruský důstojník, zrozený pro svou třídu a postavení. Milenky patřily k jeho životu příliš dlouho a vyhlídka na manželství s nepříliš půvabnou slečnou Josefínou Felsing, hodnou dívkou a dcerou úspěšného obchodníka, se jevila jako docela příjemná změna. Když mu porodila druhou dceru, Marii Magdalenu, naplnil počestnou Josefínu nevysvětlitelný strach.
Může nadpozemské zjevení s dokonalou tvářičkou zdědit po otci kromě krásy i jeho sklony? Bude jeho dcera jako on schopná zraňovat ty, kteří ji milují? Maria Magdalena byla výjimečná – to poznal každý na první pohled. Byla přesvědčená, že všechny krásné a příjemné věci na světě byly vytvořeny jen pro její potěšení. Jenže Marie je tradiční jméno pro služku! Pečlivým německým krasopisem napsala dívenka do sešitu celé své jméno a zkusila je zkrátit. Marialena, Marlena… Marlene! Ano! Ve svých třinácti letech se sama přejmenovala.
6. srpna 1914 odjel Louis na západní frontu a nikdo nevěřil, že válka bude trvat déle než pár měsíců. O dva roky později přišla zpráva o jeho smrti a osamělá Josefína se dvěma dospívajícími dcerami byla zoufalá. V obavách před poválečným běsněním poslala Josefína Marlene do internátní školy v romantickém Výmaru. Právě tam, při soukromých lekcích hudby, učinila Marlene životní rozhodnutí – stane se umělkyní! Její další kroky pak směřovaly na slavnou akademii Maxe Reinhardta.
Královna berlínských nocí
Psal se rok 1922 a Marlene pobíhala křížem krážem po Berlíně, kde vystupovala v jakékoli ženské roli, kterou jí nabídli. Na své první kamerové zkoušce potkala pomocného režiséra Rudolfa Siebera. Už na první pohled ho zaujala netradičním oblečením – své atraktivní tělo tehdy navlékla do přiléhavých šatů s opovážlivým výstřihem a rozparkem, vše doplnila sytě zelenými rukavicemi, brčálovými střevíčky na vysokém podpatku a jedním exemplářem ze své sbírky péřových boa. Když okouzlený Rudi později požádal Marlene o ruku, bez váhání svolila. 17. května se stala paní Sieberovou.
Bylo jí jednadvacet let a Rudi až do své smrti věrně sloužil její zářivé bytosti, kterou nadevše miloval. U Rudiho krejčího si Marlen nechala ušít pánský večerní oblek. Ve fraku s bílým motýlkem a v cylindru se v plné kráse objevila v nočním podniku. Byla šťastná a postupně si získávala věhlas svým vtipem, citovou nevázaností i bisexuálními zálibami. Dokud nezjistila, že je těhotná. 13. prosince 1924 přivedla na svět svou jedinou dceru Marii. Tu po celý zbytek života ujišťovala, že je její jedinou životní láskou a že biologický otec není důležitý. Zároveň ji však nemilosrdně označovala za příčinu svých povadlých ňader.
Po porodu se vrátila do práce, a kdykoli se objevila na jevišti, stala se pro obecenstvo magnetem. Berlínem se roznesla zpráva, že slavný americký režisér Josef von Sternberg hledá pro svůj film představitelku prostitutky. Po setkání s Marlen měl jasno – svou múzu našel.
