Píše se čtrnácté století. Z Pražského hradu vládne Karel IV. a v podhradí umírají tisíce poddaných. V Evropě řádí druhá vlna morové pandemie. Šestnáctiletá Marie vykuřuje dům po rodičích, kteří před nedávnem podlehli černé smrti, a rozhlíží se pustou ulicí, kde ještě před pár týdny halasilo barevné tržiště, pobíhaly slepice a své služby nabízeli dráteníci. Teď je tu doslova po vymření. Ani jediný dům nebyl ušetřen následků hrůzné nákazy. Kolem zdí poletují chomáče staré slámy nebo proběhne vyděšené podsvinče bez pána i bez domova a tráví poslední zbytky svého tuku. Marie neví, co dál. Je zesláblá, protože ani jí se nemoc nevyhnula. Je sama.
Na rozdíl od třetiny tehdejší Evropy však přežila. K ušetřenému životu dostala od svého imunitního systému jako bonus odolnost proti příští nákaze, ale nejen to. Zvláštní bílkoviny, které na povrchu jejích buněk fungovaly jako vstupní brána pro některé viry, zmutovaly a přístupovou cestu uzavřely. Od té chvíle se Marie stala imunní proti speciálním druhům virů, jaké způsobují například AIDS, mor nebo ebolu.
Po čase svou zvláštní buněčnou deformaci předala prostřednictvím DNA potomkům a ta některé z nich chrání dodnes. Celá pětina současných Evropanů získala díky dávné morové epidemii své buněčné proteiny zmutované a jejich imunitní systém je vycvičený lépe než po zuby ozbrojené komando. Ovšem ani v případě, že nikoho, jako byla Marie, ve větvích svého genealogického stromu nenajdete, zoufat nemusíte. I vás imunita dokáže ochránit lépe než strážný anděl, jen vědět, jak na to. Čtěte, jak se stát tou nejlepší roztleskávačkou svého ochranného systému.
