Vyhladit vrásky? Zúžit nos? Zvednout víčka? Možná vám připadá, že vlastně nejde o nic závažného. Vždyť se necháváte řezat a šít proto, abyste byla krásnější, ne z důvodu nemoci. „Zvedlo mi to sebevědomí. Dřív mi všichni zírali na obrovský orlí nos, teď se mi konečně dívají do očí. Cítím se fakt o moc líp,“ prohlašuje třicetiletá Alice, která dostala od rodičů k promoci peníze na nový nos. Jenže s každou operací jsou spojena i některá závažná rizika jako například plicní embolie, při níž dojde k ucpání plicnice krevní sraženinou neboli vmetkem nejčastěji z nohy.
V roce 2009 na ni zemřela na pražské klinice jedenatřicetiletá pacientka, která podstoupila zvětšení poprsí, krátce poté jí podlehla další žena, která si nechala chirurgicky upravit převislou kůži na břiše. I kolagenové injekce do rtů nebo třeba vyhlazení vrásek botoxem představují zásah do organismu a výsledek nemusí odpovídat vašim představám, jako se to stalo třiatřicetileté Ditě, která si nechala upravit oční víčka: „Vadilo mi, že se mi kůže nad horním víčkem ohýbá. Tlačila mi na oči a působila jsem pořád unaveně. Když jsem si nalíčila oči, stíny ani nebyly vidět, schovaly se v záhybech kůže. A pod očima se mi dělaly váčky. Jenže po zákroku mám pro změnu oči vytřeštěné a vypadám, jako bych se pořád něčemu divila. Můj výraz a vzhled se změnil. Předtím jsem sice působila starším dojem, ale byla jsem to já.“
Přesné statistiky počtu plastických operací ministerstvo zdravotnictví nemá, protože si je většinou lidé platí sami, ale odhaduje se, že za různé zákroky plastických chirurgů Češi utratí dvě miliardy korun ročně. Podle průzkumu Institutu klinické a experimentální medicíny až 80 % Češek není spokojeno se svým tělem a z průzkumu společnosti Sanep vyplynulo, že přes 60 % českých žen se za své nahé tělo vyloženě stydí. Taky vám připadá, že pár tahů skalpelem by vám podstatně zvedlo sebevědomí? Pak je ale dobré vědět, do čeho vlastně jdete.
