Markéta si do svých třiatřiceti let vystačila s pár hodinami spánku – jako marketingové ředitelce se jí hodila každá minuta bdění. Jenže jakýkoli deficit se dříve nebo později někde objeví. Když nabrala devět kilo, začala tušit, že něco není v pořádku. „Neměla jsem energii na cvičení a pořád jsem měla chuť na těstoviny a pečivo z bílé mouky. Když jsem se konečně rozhoupala a zašla se poradit s odborníkem na výživu, první, co navrhl, byl lepší spánkový režim.“
Jak je to možné? Neměli bychom spálit víc kalorií, když jsme vzhůru, tedy aktivní a tělo „pracuje”?
Spánek je velice dynamickým aspektem dne. Systém „nevypne“. Metabolismus „frčí“ a mozek a žlázy produkují hormony a neuropeptidy, které hrají velkou roli při regulaci naší váhy. Když nemáte pravidelně sedm až devět hodin spánku, dochází k jejich kumulování. A když spánek „šidíme“ delší dobu, tyto neuropeptidy a neurotransmitery nemůžou plnit svoji přirozenou funkci. Když se dostatečně nevyspíte, vaše hladina ghrelinu (hormon odpovědný za stavy, kdy vás honí mlsná) vzrůstá. A zároveň hladina leptinu (hormon kontrolující vaši chuť k jídlu a pomáhající v procesu metabolismu karbohydrátů) klesá. A když leptin klesá, stoupá naše chuť k jídlu, a to především chuť na karbohydráty...
Co když si dám pozor a nepodlehnu nástrahám křupavých bagetek a domácích těstovin a budu jíst nízkokalorická jídla – přiberu při nedostatku spánku i tehdy?
Pravděpodobně ano. Nepravidelnost či nedostatek spánku rozhodí celý endokrinní systém včetně hormonů, které řídí metabolismus. Hladiny inzulinu budou ve vašem těle kolísat, kvůli čemuž budete mít chutě na všechno možné. V extrémních případech to může vést až k hypoglykemii nebo cukrovce. Nadledvinky „zazmatkují“ a vyprodukují více kortizolu, tělo bude špatně vstřebávat tuky, ty se budou ukládat – obvykle ve středních partiích těla.
