Pověry a babské řečičky - máte jim věřit?

Jenom pověry? Hlouposti, které znepříjemňují život? Ale co když na nich opravdu něco je?

Podle mého kamaráda jsem asi blázen. Během líčení jedné dramatické situace jsem několikrát zaklepala na dřevo, třikrát jsem ho okřikla, že mluvení o neštěstí opravdu přináší smůlu, a pak jsem vyrukovala s historkou se dvěma rozbitými zrcadly, kvůli kterým se mi smůla lepí na paty už pár let.

„Přece nebudeš věřit pověrám! Ve svém věku, v téhle době a se svým vzděláním.“ Kamarád je matfyzák. Kdysi býval zábavný a jako správný Vodnář oplýval fantazií, ale s postupujícím věkem se z něj stává nudný programátor. Hlavně že si vše umí vědecky vysvětlit a žádné kočky ani zrcadla ho nezaskočí. „Vzdělání s tím vůbec nesouvisí. Prostě si nemůžu pomoct. Když nastane nějaká událost spojená s pověrou, minimálně se vyděsím, pokud pověra neslibuje nic příznivého, nebo se zaraduji, jestliže naopak slibuje štěstí a splněné přání.“

Počítat se musí se vším

Naši předkové o pověrách věděli své. Dříve si lidé nedokázali vysvětlit nejrůznější přírodní jevy a události s nimi spojené, a tak vznikaly nejen pověry, ale především báje, mýty, legendy a pověsti. Pověry však mezi vymyšlenými příběhy zaujímají zvláštní postavení. Jejich úkolem nebylo pouze vysvětlovat, ale zejména omlouvat a ospravedlňovat – povětšinou samozřejmě sebe, své neúspěchy a selhání. Když se něco nedařilo, dotyčný prohlásil, že přece viděl ve snu stařenu, rozbil zrcadlo, vstal špatnou nohou z postele, případně tou nesprávnou nohou vykročil z domu, a nikdo ho nepovažoval za neschopného břídila. Měl jenom smůlu a to se může stát úplně každému.

A také se stane, protože osud nenaděluje nikomu jen to dobré, a to z naší strany vyžaduje pochopení a toleranci k jeho prohřeškům, neúspěchům a chybám. Pověry také vznikly až jako důsledek špatného životního období nebo nečekané nepříznivé události. Nejprve se stal konkrétní čin a teprve poté se hledalo vysvětlení. V praxi to mohlo vypadat přibližně takto: Kůň na vyjížďce špatně šlápl, jezdec spadl a zlomil si nohu, a když uvažoval, jak se to asi mohlo stát, vzpomněl si na černou kočku, která mu přeběhla přes cestu...

DISKUZE KE ČLÁNKU
DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY Krása & Móda