17. října 2013
Je váš vztah s vaším mobilem opravdu šťastný, nebo připomíná otrokářství?
1 / 3

Někdo, komu můžeme říkat „běžný člověk“, si zkontroluje chytrý telefon každých šest minut. Wow! Každých šest minut – to je tak stopadesátkrát za den, za předpokladu, že opravdu spí osm hodin. Stopadesátkrát za den přerušíte to, co zrovna děláte, abyste se podívala na displej. Máte-li dceru v pubertě, hádejte, kolik esemesek třinácti- až sedmnáctiletá slečna průměrně každý měsíc přijme a pošle… Čtyři tisíce! (Chlapci ve stejném věku na tom jsou lépe, ale ne o moc, v průměru jejich mobily projde měsíčně tři tisíce vzkazů.) Než se objevily chytré telefony, připojovali jsme se k internetu v průměru pětkrát za den, i když na delší dobu. Dnes vstupujeme do informačních sítí sedmadvacetkrát denně. Také máte pocit, že to jsou poněkud varovná čísla…?

Otroci mobilu
Většina lidí se ke svému mobilu chová jako k partnerovi, který má hodně navrch. Kdykoli si zazvoní, přiběhneme. Cokoli po nás chce, uděláme. Myslíme na něj, i když právě nic nechce. Neustále se ho dotýkáme. Uchylujeme se k němu, kdykoli nás zavalí úzkost, osamělost nebo nuda. Co když se děje něco zajímavého zrovna teď? Co když se něco děje a my u toho nebudeme? Dvě třetiny lidí si kontroluje mobil bezděky i tehdy, když nezvonil, nepípal, nevrněl – co když se soustředili na něco jiné a jen to přeslechli nebo necítili? Padesát devět procent lidí uvádí, že si bere telefon i do koupelny a na toaletu. Naše předky by ani nenapadlo, že by se mohlo stát něco významného během doby, kdy ulevují svým vnitřnostem, ale dnešní člověk musí být připraven vždy a tedy i tehdy. Není vám nás až líto pro ten stres, v jakém žijeme? Ani na toaletě si nemůžeme vydechnout s úlevou, že teď se nic neděje…

Sklenice přetekla
V prostředí, kde vás naprosto kdykoli a kdekoli může něco významného vyrušit, zcela logicky schopnost soustředění rapidně klesá. Ale informační povodeň, ve které s našimi chytrými telefony žijeme, má i další následky. Naše paměť například. Informace do nás vtékají jako do sklenice, která je už dávno plná. Prostě už nestačíme přísun dobře zpracovávat a zařazovat do kontextu. Podobně jako u přetékající sklenice se povrchová voda musí okamžitě odplavit přes okraj a my ztrácíme nové informace a okamžitě je nahrazujeme ještě novějšími. Žádné z nových informací nemají čas být zasazeny do kontextu, do příběhu, a proto má náš život stále větší příchuť něčeho, co nemá žádný smysl. Nestačíme ho totiž tvořit.

Dalším následkem je, že všechny naše zkušenosti působí povrchně, protože nemají čas zasáhnout nás do hloubky. Všímají si toho nejen psychologové a sociologové, ale už i fyzici – mění to totiž způsob, jakým poznáváme svět a do jakého paradigmatu ho skládáme. Mobilní telefon a dostupnost internetu stojí za tím, že ekonomové stále ještě považují za oprávněný požadavek „Více, lépe, rychleji“, který pak zaměstnavatelé uplatňují na své zaměstnance. Veškerá technologie, která dosud vznikala, měla hlavní účel – zvýšit efektivitu práce. Ale chytré telefony jsou jednou z prvních technologií, která je jiná – nejde o práci, ale o životní styl! Je to něco, co máme pořád u sebe, nejde o naši práci, jde o nás.

1 / 3