Kde se vzal opalovací krém?

Opálení se považovalo za vulgární, a nebýt vojáků, patlala byste se olivovým olejem.

ochrana při opalování

opalování

historie

opalovací krém

Asi si těžko dokážete představit, že byste se rozvalila na pláži bez opalovacího krému. Vaše historické kolegyně to ale neměly jednoduché. K tubě opalovacího krému, kterou teď koupíte na každém rohu, vedla dlouhá a pro spoustu vyznavaček slunce i bolestivá cesta.

Otrávený pudr
Asi prvními uživateli opalovacích prostředků byli staří Řekové a Římané. U nich ale existovala dvojí verze této kosmetiky: dámská a pánská. U mužů se velebila krása těla a Řekové se natírali olivovým olejem, aby lépe vynikly jejich svaly. Jinak tomu ale bylo u žen.

Protože se bronzovým nádechem pyšnily hlavně otrokyně, jež pracovaly na slunci, případně prostitutky, považovala se hnědá pleť za vulgární. První verze opalovacího krému či spíš pudru tak sloužily k tomu, aby slunce k pokožce neproniklo vůbec.

Prášky se vyráběly buď z olova, nebo z křídy. Bohaté dámy si je nanášely v tlustých vrstvách na obličej, krk a ruce. Pak se ale zjistilo, že ty, jež používají olověný pudr, vadnou jako přišlápnuté chudobky a umírají podezřele mladé. Viníkem bylo olovo, které pronikalo kůží do organismu a způsobovalo pomalou otravu.

V polovině desátého století se tedy s velkou slávou vykázal tento těžký kov z kosmetiky a pokožka se začala před slunečními paprsky chránit a bělit arzenikem, který ovšem měl tu nevýhodu, že účinkoval stejně jedovatě jako předtím olovo.

Autor: Cosmopolitan
Foto: allwoman,
Rubrika: Krása & Móda