Kde se vzal opalovací krém?

Opálení se považovalo za vulgární, a nebýt vojáků, patlala byste se olivovým olejem.

Asi si těžko dokážete představit, že byste se rozvalila na pláži bez opalovacího krému. Vaše historické kolegyně to ale neměly jednoduché. K tubě opalovacího krému, kterou teď koupíte na každém rohu, vedla dlouhá a pro spoustu vyznavaček slunce i bolestivá cesta.

Otrávený pudr
Asi prvními uživateli opalovacích prostředků byli staří Řekové a Římané. U nich ale existovala dvojí verze této kosmetiky: dámská a pánská. U mužů se velebila krása těla a Řekové se natírali olivovým olejem, aby lépe vynikly jejich svaly. Jinak tomu ale bylo u žen.

Protože se bronzovým nádechem pyšnily hlavně otrokyně, jež pracovaly na slunci, případně prostitutky, považovala se hnědá pleť za vulgární. První verze opalovacího krému či spíš pudru tak sloužily k tomu, aby slunce k pokožce neproniklo vůbec.

Prášky se vyráběly buď z olova, nebo z křídy. Bohaté dámy si je nanášely v tlustých vrstvách na obličej, krk a ruce. Pak se ale zjistilo, že ty, jež používají olověný pudr, vadnou jako přišlápnuté chudobky a umírají podezřele mladé. Viníkem bylo olovo, které pronikalo kůží do organismu a způsobovalo pomalou otravu.

V polovině desátého století se tedy s velkou slávou vykázal tento těžký kov z kosmetiky a pokožka se začala před slunečními paprsky chránit a bělit arzenikem, který ovšem měl tu nevýhodu, že účinkoval stejně jedovatě jako předtím olovo.

Autor: Cosmopolitan
Foto: allwoman,
DISKUZE KE ČLÁNKU
DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY Krása & Móda