8:00 Může se třeba bořit dům, ale svých sedm hodin spánku si nenechám vzít. Spím v dlouhé noční košili z popelínu, kterou mi ušili v Paříži podle vzoru pánských nočních úborů ze sedmnáctého století. Viděl jsem to v muzeu a připadalo mi to úžasné... První, co udělám, když vstanu, je snídaně. Vypiju dva proteinové shaky, které mi předepsal můj doktor. Jsou s příchutí čokolády, ale bez cukru. Pak si dám trochu jablek na páře. To je všechno. Nesnáším teplé nápoje. Piju jen dietní colu – od rána do večera. Po snídani si čtu, na to mám kanape s výhledem na Seinu a Louvre. Prohlížím si lookbooky, skicy, různé knížky. Sním. Pak si zase čtu. Noviny americké, francouzské, německé. Časopisy. O lidech, o módě. Všechno na papíře.
11:00 Udělám si vlasy. Nesnáším, když mi při skicování lezou do tváře. V reálu nejsou úplně bílé, ale spíš nepěkně šedavé. Díky suchému šamponu od Klorane jsou totálně bílé, a má to ještě jednu výhodu – mám je pořád čisté.
12:00 Nikdy se neoblékám před obědem, protože dělám špinavou práci. Pracuji s barvami. Mám na sobě pořád tu dlouhou bílou noční košili. Promění se v malířský plášť a pak jde do prádelny. Ostatně: všechno mé oblečení, i povlečení, jde každý den do prádelny. Miluji starožitné látky, vintage krajky a přehozy, ale vše musí být bílé. Na bílé totiž nic neschováte. Mnoho lidí nemá bílou rádo, a starožitné bílé věci už vůbec ne, že prý je s jejich údržbou hodně práce, je to nákladné a jsou nepraktické. Já je mám rád. Ten pocit, když si jdete každý den lehnout do čistě bílého je perfektní...
