11. května 2012
S Janou Plodkovou se už pár let znám. Poznala jsem ji jako velmi nadějnou herečku, čerstvou držitelku českého lva, která měla spoustu plánů a ambicí a nebála se o nich zcela otevřeně mluvit. 
1 / 4

Když jsme se spolu viděly naposledy, to budou už tak tři roky zpátky, měla jste v plánu dobýt Hollywood. Vycestovala jste tedy skutečně? A jak to vlastně dopadlo?
Ano, ale až do Hollywoodu jsem nedojela. Zůstala jsem v New Yorku, kde jsem si udělala takové, řekněme, dva měsíce prázdnin, kdy jsem si zjišťovala, jaké jsou tam možnosti pracovat. Získat pracovní vízum nebylo vůbec jednoduché a já prostě nechtěla tlačit na pilu, tak jsem tam aspoň chodila do školy, poznávala město, lidi… A hlavně, byla jsem tam úplně sama, což bylo nakonec opravdu výborné! Především proto, že jsem se tak sama o sobě opravdu hodně dozvěděla.

Nekleslo vám sebevědomí? Přece jen, tady jste byla úspěšná herečka, držitelka Českého lva, a tam jste nemohla pracovat vůbec…
Asi by mi kleslo, kdybych v Česku tehdy zůstala. Po natáčení seriálu Zázraky života, což byl několikaměsíční maraton, mi měla přijít další práce, kvůli které jsem odmítla i divadlo… Ale ta nakonec nepřišla, tak ani nebyla jiná možnost než vycestovat. Alespoň tak jsem to cítila.

Chtěla jste v zahraničí být na přechodnou dobu, nebo jste uvažovala i o tom, že byste tam případně zůstala?
Já jsem to brala dost otevřeně… Ale pak, když jsem z New Yorku odjela do Londýna, kam mě pozvaly kamarádky, které tam už nějaký čas žily a shodou okolností právě hledaly spolubydlící, tak jsem byla i dokonce připravená tam žít. Mám to město ráda, líbí se mi, je takové barevné, a tak jsem si říkala, že když tam budu mít práci, tak se tam prostě zabydlím.

To mi přijde, že člověk dělá těsně po škole, snaží se cestovat, poznat toho co nejvíc…
Možná, že jsem to i tak sama cítila a možná si opravdu chtěla tak i něco dohnat. Těsně po škole jsem tuhle možnost nevyužila, začala jsem hned hrát. Tak jsem si to možná teď tímto trošku vynahradila. Nicméně, mé důvody pro Londýn byly i praktické. Měla jsem za to, že se tam budu moci uplatnit i jako herečka. Tedy, hlavně zde nebyl ten problém s vízem jako v Americe… A tak jsem hledala agenta. Původně jsem totiž měla jednu agenturu domluvenou, jenže jak jsem tam přijela, tak mi řekli, že jsem měla přijet před rokem. Tehdy by mě bývali ještě vzali, ale teď prý mají shodou okolností problémy i se stávajícími klienty, kterým nemohou tak snadno jako dřív najít práci.

Přesto jste tam chtěla zůstat?
Zřejmě ano… A dokonce jsem za sebou spálila všechny mosty, třeba i tím, že jsem opustila byt, který jsem měla v Praze pronajatý a ještě jsem si ho nějaký čas držela. Zkrátka, rozprodala a rozdala jsem skoro všechny své věci a zůstaly mi jen dva kufry… Nejzajímavější na tom ale bylo to, že za dva měsíce nato jsem se zase natrvalo vracela do Prahy.

Nechejte mě hádat! Byl v tom muž? 
Ano. S Filipem (Filip Žilka, optik, pozn. redakce) jsme se znali už před mým odletem do New Yorku. Velmi mě zaujal, líbil se mi, možná i nějaká ta jiskřička přeskočila, ale tehdy pro mě byla víc má touha vycestovat.

1 / 4