Asi si bez nich nedokážete svůj šatník představit! O víkendu v nich s oblibou sjíždíte řeku a stejně tak si je v klidu vezmete i do práce nebo na večírek. Ano, řeč je o džínách. Věděla jste ale, že v osmnáctém století si z velmi podobného materiálu šili oblečení otroci na plantážích? Vypozorovali, že se pytle na bavlnu vyznačují neobyčejnou trvanlivostí, a tak si občas nějaký přešili. Džíny původně sloužily jako montérky!
Levisův džínový důl
Všichni dobrodruhové zajásali, když byla v Kalifornii objevena zlatá žíla. A to ještě netušili, že důvodů k oslavě se najde víc. Psalo se právě devatenácté století a obratný dvacetiletý newyorský obchodník s textilem Levi Strauss spíchl několik párů pánských plátěných kalhot a vyrazil do dolů. Po jeho plátěném pokladu se jen zaprášilo, a proto se rozhodl, že na něm postaví svůj byznys. Straussovi ale plátno tak úplně nevyhovovalo, a tak se pro pracovní kalhoty rozhodl používat materiál vyrobený v italském Janově.
Italští námořníci tuto modrou tkaninu ze lna a bavlny oblékali, když vyplouvali na moře. Tkalci látku z Janova nazývali „genes“ (italsky se Janov jmenuje Genova), z čehož pravděpodobně vzniklo slovo jeans. Džíny se brzy staly populárními nejen mezi zlatokopy a dělníky, ale i mezi americkými kovboji, kteří v nich ve třicátých letech minulého století okupovali stříbrné plátno. Po válce získaly džíny v Americe i v Evropě úplně nové postavení. Z pracovního oblečení se stal znak svobody a zářivé budoucnosti. Oblíbili si je hlavně vojáci, kteří se vraceli domů, a uhrovití puberťáci, kteří toužili dosáhnout stejné drsnosti jako džínovina. V modrém denimu se sem tam nesměle objevila i žena.
