„Já se vlastně nepovažuju za zpěvačku.“ Tímhle tvrzením šokovala Adele naše kolegy, když si s ní dali schůzku v salonku londýnské nahrávací společnosti XL Recordings. Teprve třiadvacetiletá Adele má za sebou skvělý rok: poté, co s albem 21 ovládla hitparády doma ve Velké Británii, prorazila ve velkém stylu i ve Spojených státech. Když na ni naši kolegové zůstali nevěřícně zírat, začala vysvětlovat: „Miluju Ettu James a Arethu Franklin, to jsou podle mě opravdové hvězdy. Když si vyhledáte v encyklopedii heslo zpěvačka, najdete tam jejich jména, ne to moje.“ Za třicet let ale klidně může tahle nadaná muzikantka mezi hudební legendy patřit taky! Sto sedmdesát pět centimetrů vysoká Angličanka s vášní pro zlaté prsteny a perfektní manikúru kašle na hudební trendy a jde si vlastní cestou. Její hity na pomezí soulu, blues a popu se jen tak neoposlouchají. Na jejím sametovém chrapláku si můžete snadno vypěstovat závislost a procítěné texty o nešťastné lásce příjemně dojímají. Tím spíš, že většinu si jich Adele napsala sama a nebojí se být brutálně upřímná. Jestli jste taky někdy zažila lásku, která bolí, pak nejspíš přesně víte, o čem Adele zpívá. V jednom verši chce svého bývalého zpátky, v příštím ho šíleně nenávidí... I když skládá samé smutné balady, ve skutečnosti vůbec není vážná ani nepůsobí melancholicky. Mluví rychle, skáče z tématu na téma, hlasitě se směje a vkládá do řeči víc sprostých slov než Eminem. „Spousta lidí mě asi má za fňuknu,“ povzdechne si. „To ale vůbec není pravda. Ráda se směju, jsem optimistka a většinou mám dobrou náladu.“ Třeba je to tím, že než aby se potichu užírala, raději se ze starostí vyzpívá. Prozradila nám, jak překvapivě snadno se jí podařilo vydat první album a jak vlastně probíhal slavný rozchod, o kterém napsala tolik písní.

„Dejte mi pokoj, oslavuju!“
Adelini rodiče se rozešli, když byly dceři čtyři roky, a Adele Laurie Blue Adkins pak žila v jižním Londýně jen s matkou.  Adele chtěla být od dětství profesionální zpěvačkou a ráda pořádala představení pro matčiny návštěvy. „Jednou jsme se spolu dívaly na X Factor a máma mi řekla, že bych se do soutěže měla taky přihlásit,“ vybavuje si a mimoděk si uhlazuje hnědé pončo od Stelly McCartney. „Pak ale máma další soutěžící prohlásila, že její dcera je příští Mariah, načež ta holka zazpívala naprosto příšerně. V tu chvíli jsem se podívala na svou mámu a pomyslela si: ,No tak to určitě! Chceš mě akorát ztrapnit a dívat se, jak se mi lidé smějí.‘“ Když Adele studovala první ročník konzervatoře, vyšlo album, které jí změnilo život. „Ten rok Amy Winehouse vydala první desku. Zamilovala jsem si ji. Dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších.“ Právě díky tomuto albu se majitelka podobně výrazného hlasu, jaký měla i Amy, zamilovala do hudby ještě vášnivěji než dřív. Skládala písničky, hrála na kytaru a občas vystoupila v nějakém malém klubu společně s dalšími začínajícími zpěváky. Přesto ji ale ani ve snu nenapadlo, že by se jednou vážně mohla proslavit. Po maturitě chtěla jít na vysokou školu a pak pracovat jako hledačka talentů. Když ale doma šprtala maturitní otázky a plánovala oslavu svých osmnáctin, stalo se něco zvláštního.