Nejdřív ze všeho musí muž chtivý sexu dotyčnou oslovit. Kdo nenajde odvahu, nemá šanci. Případně na sebe musí nějak upozornit a doufat, že ona osloví jeho. Takovýto plán je ovšem poněkud riskantní. Jednak není jisté, že vyjde, jednak je na většinu mužů trochu moc komplikovaný. Nechtějí-li nebo nemohou-li čekat moc dlouho, musí jednat rychleji, a tudíž přímočařeji. Samotné oslovení však nestačí. Je třeba zaujmout, aby ženě stálo za to nabídku na sex přijmout. 

Šaškova „hrdost“
„Když potkám zajímavou ženu, se kterou bych moc rád strávil noc, jsem schopný toho udělat docela dost,“ přiznává pětatřicetiletý Karel. „Muž by měl mít svoji hrdost, ale když tělo hodně chce, jde hrdost stranou.“ Co přesně to v případě Karla znamená? Například prý nereaguje na jasné odmítnutí a dál se pokouší dotyčnou svádět. „Kdybych před sebou neměl příslib společně strávené noci, nedělal bych ze sebe šaška. Dotěrný jsem jenom tehdy, když vidím šanci, že by to mohlo dobře dopadnout.“ Na otázku, jak pozná, že má šanci, přestože ho objekt jeho zájmu zprvu odmítá, odpovídá: „Zkušenosti. Úplně vždycky to nevyjde, ale většinou ano. Jsou ženy, které se mi líbí, ale u kterých jsem si jistý, že nezaberou, tak se ani nepokouším, natož abych šaškoval. Když tuším, že se mi moje snaha vyplatí, snesu hodně. Důležité je vydržet, pak se najednou prolomí ledy a začne to být příjemná zábava. Za odměnu, která mě čeká, mi ta trocha šaškování stojí. Mám smysl pro humor.“ Při vidině sexu ze sebe muži nedělají pouze šašky, aby zaujali. Mají-li o dotyčnou skutečně hluboký zájem, jsou schopni zajít ještě dál. Kam až, to hodně záleží na míře jejich touhy, případně na míře jejich citu. Co všechno jsou někteří muži ochotni snášet, dobře dokládá román Dáma s kaméliemi. Hlavním hrdinou je mladý muž, který se zamiluje do vyhlášené pařížské kurtizány.