Jsem obyčejný muž, žádné extrémy. Nedávno jsme koukali v jakémsi baru na Fashion TV. Po mole chodily žirafky na jehlách, moje žena, její kamarádky a pár gayů nahlas obdivovali krásu jisté topmodelky. Nechápal jsem. Obličej –- snad původně krásný, ale teď propadlé tváře. „Ta holka není žádný terno. Na krku je patrný kývač, ručky hůlečky s vystouplými žílami a klouby. Její původní přirozené tělo má o patnáct kilo víc. Sex-appeal pro mě nula.“

My muži jsme jang. Šlachy, hrany, síla. Podvědomě hledáme opačný pól – jin. Měkká místa, kulatý zadek, jemnost. Jenže ženy jsou čím dál víc posedlé hubnutím. Hodně hubené holky vypadají většinou dobře jen tehdy, když mají větší prsa a pěkný zadek. Na to ženy ale nemyslí. Prostě hubnou a „spadne“ všechno. Podobných případů se kolem mě poslední dobou vyrojilo jako much.
První z nich: Moje kamarádka, která byla mimochodem moc pěkná, podle mě tak akorát do ruky. Rozhodla se, že zhubne do plavek. Každý den běhala, pila jen melounový džus. Za dva měsíce jsem ji málem nepoznal. Z trojek byly povislé jedenapůlky, pohublá, zešlachovatělá. Neslušelo jí to, přestože prý byla konečně se svým tělem spokojená. Někde v podvědomí ale musela vědět, že to není úpně O. K., z očí jí zmizely jiskřičky.
Případ druhý: Anka. Bývala skvělá. Kámoška i milenka. Přejídali jsme se borůvkovými lívanci a steaky, souložili po kabinkách v obchoďácích, smáli se u vína. Anka byla vždycky pěkně stavěná, s hurónským hlasem, s ničím se nepárala. Atomový reaktor, časovaná bomba. Ale měla v sobě i jemnost. Před týdnem jsem ji potkal. Byla poloviční. Pozval jsem ji na večeři, ale stará Anka byla tatam. Dala si dušenou brokolici, mlela jen o svém dietním programu, a vyjmenovala mi minimálně sto věcí, které teď nesmí. Z atomového reaktoru se stalo dojíždějící dynamo. Bez energie. Vymluvil jsem se na bolení zubu a šel domů.
V televizi zrovna dávali předávání nějakých cen. Na jevišti se objevila moje oblíbená Angelina Jolie. V novém vydání – pohublá. Třetí případ: Je pořád krásná, ale těch pár jejích kilo jí slušelo víc…
Vrcholem byl případ čtvrtý: Moje žena. Předevčírem prohlásila, že „ten hnusnej špek nad zadkem musí pryč“. Kamarádka prý ví o speciální metodě, jak ho odsát. Mně se přitom líbí a při milování ho rád držím. Rozmluvil jsem jí to. Naštěstí je vcelku vnímavá, tak jí to všechno došlo, jak to s námi muži a hubenými ženami je. 

(jpž)