Pak se otočila a povídá: „No, tak jo, ať máš tedy klid. Tak jsem se s ním vyspala. Spokojenej?“ Jenže můj přítel David měl ke spokojenosti daleko asi jako Silvie na váze po večerním ládování. A už vůbec netušil, co si s touhle docela zásadní informací počít. Díval se na svou Silvii, která teď už nebyla jen jeho, a v hlavě měl úplně vymeteno. A to se ji chystal požádat o ruku a všechny ty tanečky kolem.

 Vyspala se s nějakým blbečkem z vedlejšího kanclu. Pak začala s mobilem odcházet z místnosti, tlumit hlas nebo to občas nevzala. To nikdy dřív nedělala. Esemesky jí teď ale začaly chodit i v noci. Sex? No, žádná velká vášeň nebo vůbec nic, protože byla unavená nebo to dostala, případně ji bolela hlava nebo cokoli jiného, aby se mohla otočit zády, přetáhnout polštář přes hlavu a spát až do rána. Když jednou pípla esemeska v půl dvanácté a Silvie se zrovna nakládala ve vaně, prostě se jí mrkl do mobilu. Jasně že je to sviňárna, ale v takové situaci… No ne?

Robert se jmenuje. Ani nechce myslet na to, co jí napsal. Ale mohl to být jenom nějaký loudil nebo cvok, co jí v noci píše jednu zprávu za druhou a masturbuje u toho. Třeba. Odeslanou poštu měla promazanou, žádný Robert, nic. Buď je chytrá, nebo nevinná. Jenže byla chytrá. Ani ji nemusel moc dlouho vyslýchat. Nechal to na druhý den, ale celou noc zíral do stropu a v hlavě šrotoval, co to pro něj vlastně znamená. Pár vět, pár otázek, pár odpovědí. „Tak jsem se s ním vyspala. Spokojenej?“ Ještě ta ironie. Díval se na ni, na svou a (přinejmenším) i Robertovu Silvii a vůbec ji nemohl poznat. Viděl ji obrácenou stranou dalekohledu, úplně malou a na obzoru. Cizí holka. Jak to s klidem přizná.

Hlava se mu pomalu začala zaplňovat, nepříjemně a bolestivě, už se na Silvii nedokázal dívat, nedalo se to vydržet. „Tak fajn,“ pronesl, protože ho v tu chvíli nic jiného nenapadlo. Sebral z věšáku kabát a práskl za sebou dveřmi od bytu. STŘIH. O pár dní později sedíme v hospodě, David do sebe lije už třetí pivo a brečí. „Dyť já ten barák stejně předělával jenom kvůli ní, dyť já myslel, že tam budeme normálně žít. S dětma, ty vole! Rozumíš? Se vším tím cirkusem! Kdo ví, jestli jsem to nakonec celý nepodělal já!“ David totiž absolvoval rozchodové dobrodružství, v němž nečekaně nevystupoval jako poškozený, ale jako hlavní viník. „Stála tam, řvala jako já teď a opakovala, že jsem to celý zkazil.“ Během vzájemného vysvětlování se totiž zjistilo, že Silvie se absolutně nechtěla rozcházet. Bylo jí jasné, že aférka s Robertem ji brzy přejde, a „potřebovala akorát trochu času“. Což by David mohl pochopit, protože na jeho pomyslné pažbě byly minimálně tři víceméně příležitostné zářezy… Ale nepochopil a jeho překvapivé poučení ze ztroskotání shrnují následující dvě věty: Ženy zahýbají v podstatě ze stejných důvodů jako muži. Muži na jejich nevěru reagují prakticky stejně jako ženy. Což by naše téma poměrně zjednodušovalo. Je tu ale ještě pár drobností. A první z nich nás vrací do pravěku.