S Markétou jsme seděly na terase naší oblíbené kavárny a já poslouchala, jak skvělého partnera si konečně našla. Bylo jasné, že je zamilovaná a šťastná. Markéta rozhodně nepatří mezi ženy, které se radují, jen když mají s kým randit.

Pět let žila sama, a kdykoliv mě zajímalo, jestli jí bez stálého přítele nechybí sex, usmála se tak významně, že ani o jejím postelovém zabezpečení nemohlo být pochyb.

Chlapa nehledala; vztah si ji našel sám. „Teď chápu, že jsi s tím svým tolik let. Kdybych už dřív našla přítele, který mi vyhovuje, taky bych ho nepouštěla k vodě,“ rozplývala se v náhlém pocitu sounáležitosti a já poslouchala, jak velebí párový život.

Všechno jsem Markétě odkývala. Jasně, partnerský život přináší tolik skvělých okamžiků, všechno to sdílení, večery u vína, rameno připravené přijímat slzy, když se nedaří, doprovod z večírků, police má kdo přitlouct a vyřešit ucpaný odpad.

Markétino vyprávění znělo úžasně, tak proč jsem se nemohla zbavit dojmu, že singl život jí přinášel stejnou porci výhod a byl zrovna tak prima?

Je opravdu takové terno, že má teď v noci vedle sebe věčně obsazené lůžko? Je vztah nejlepší věc, která ji mohla potkat? Co může potkat vás? Nemáte
se stejně skvěle, i když žijete sama?